1.

Úvod

2.

Estonsko

2.1.	První snahy o demokratizaci

2.2.	Politická situace

2.3.	Vyhlášení nezávislosti

2.4.	Nová ústava

2.5.	První volby

2.6.	Zahraničněpolitická orientace

3.

Lotyšsko

3.1.	Politická situace

3.2.	Vyhlášení nezávislosti

3.3.	Ústava a první volby

3.4.	Zahraničněpolitická orientace

4.

Litva

4.1.	Politická situace

4.2.	Vyhlášení nezávislosti

4.3.	Ústava a volby 1992

4.4.	Zahraničněpolitická orientace

5.

Závěr

6.	Seznam použité literatury

"Estonsko
První snahy o demokratizaci:
Počátky snah směřujících k obnovení nezávislosti se objevily v druhé polovině 80. let, nejprve v podobě stupňování aktivit občanských iniciativ. Původně byly tyto aktivity zaměřeny primárně proti sovětské exploataci a požadavek osamostatnění v nich byl obsažen spíše okrajově. Později se ale problematika celkové demokratizace projevuje stále více: v srpnu 1987 vznikl návrh ekonomické autonomie Estonska, vytvořený proreformními komunisty. Koncem roku 1986 byla založena Společnost pro ochranu estonského národního dědictví, usilující o obnovu estonské kultury.
Politická situace v 2. polovině 80. let:
V roce 1988 začíná politická diferenciace nových subjektů mimo hranice komunistické strany. Nejsilnějším z těchto subjektů byla Lidová fronta Estonska (Eestimaa Rahvarinne, ER), založená komunistickými reformisty a usilující především o změnu stávajícího systému. Na okrajích politického spektra působily další dva poměrně silné bloky: Strana estonské národní nezávislosti (Eesti Rahvusliku Söltumatuse Partei, ERSP) a Mezinárodní hnutí pracujících ESSR (Interfront). Prvně jmenovaná ERSP byla zaměřená protirusky, spolupracovala s řadou disidentských hnutí, požadovala plnou nezávislost Estonska a zdůrazňovala nelegitimní začlenění Estonska do SSSR. Interfront na opačné straně spektra byl založen bývalými komunisty a reprezentoval zájmy rusofonní populace.
V únoru 1989 vzniká hnutí Estonských občanských výborů, podporované ERSP a Společností pro ochranu estonského národního dědictví. Toto uskupení bylo ustanoveno především kvůli obavám, že ER bude usilovat spíše o kompromisy se Sovětským svazem než o obnovení estonského státu.
Při volbách do Nejvyššího sovětu SSSR v březnu 1989, v nichž poprvé figurovalo více stranických kandidátek, se ukázala velmi silná pozice ER – získala 29 z 36 mandátů (80,6% hlasů). Většinu získala ER i v komunálních volbách (prosinec 1989) a volbách do nejvyššího sovětu ESSR (březen 1990).
Estonsko potřebovalo také orgán, který by jednal o nezávislosti a zároveň měl k tomuto jednání legitimitu. Podle tohoto požadavku se konaly na počátku roku 1990 volby do Estonského kongresu, které proběhly na základě registru občanů Estonska (tj. těch, kteří měli estonské občanství před rokem 1940 a jejich přímých potomků). Tím došlo k dualismu státních institucí - mezitím totiž Nejvyšší rada (Ülemnoukogu, dříve Nejvyšší sovět) vyhlásila přechodné období vlády, které mělo trvat do „zformování ústavních orgánů Republiky Estonsko“.

Vyhlášení nezávislosti:
V roce 1991 vyhlásil M. Gorbačov referendum o budoucnosti Sovětského svazu. Toto hlasování bylo v Estonsku bojkotováno, volební účast dosáhla pouze necelých 20% a jednalo se o voliče převážně z rusofonní populace. V březnu, pravděpodobně jako reakci na celosvazové referendum, vyhlásila Ülemnoukogu referendum o nezávislosti Estonska. Tohoto hlasování se směli zúčastnit všichni obyvatelé mající trvalý pobyt na estonském území. Pro obnovení estonského státu se vyjádřilo 77,8% voličů. Po neúspěšném moskevském pokusu o puč v srpnu 1991 byla 20. Srpna 1991 vyhlášena nezávislost Estonska.
Jako první stát uznal samostatnost Estonska Island (8 dní po vyhlášení nezávislosti), následovaly další evropské státy. 2. září byly formálně obnoveny diplomatické vztahy USA s Estonskem a 6. září byl samostatný estonský stát uznán i Sovětským svazem. Tím byl dovršen proces obnovy nezávislosti Estonska a vzniku suverénního demokratického státu. Estonsko se stalo spolu s Litvou a Lotyšskem členy OSN 17. září 1991."

Současné metodologie, Teritoriální studia, Fakulta sociální věd, Univerzita Karlova.