1.	Funkce jazyka

2.

Čeština

3.

Vývoj

3.1	Praslovanština

3.2

Jan Hus

3.3	Husitské hnutí

3.4	Humanismus, reformace a renesance

3.5	Doba předbělohorská

3.6	Národní obrození

3.7	2. pol. 19. Stol. – poč. 20. Stol

4.	Vlastnosti češtiny

5.	Útvary českého národního jazyka

5.1	Strukturní útvary

5.1.1

Jazyk spisovný: (standard, kulturní jazyk) – základ

5.1.2

Nespisovné útvary

5.2	Nestrukturní útvary

5.2.1

Generačně podmíněné

5.2.2

Sociálně podmíněné

6.	Zvuková a grafická stránka jazyka

6.1	Členění a modulace souvislé řeči

6.2	Výslovnost slov cizích

6.3	Mluvní orgány

6.4	Diferenciace zvuků a hlásek

6.5	Souvislá řeč

6.6	Členění a modulace souvislé řeči

7.	Ortografie

7.1	Písmo = grafémy

7.2	Historie písma v naší zemi

7.3	Novočeský pravopis

8.	Lexikologie

8.1	Slovní zásoba

8.2

Slovo

8.3	Dělení substantiv

8.4	Víceslovné lexikální jednotky

8.5	Obohacování slovní zásoby

9.	Slovní druhy, kritéria třídění

9.1	Mluvnické významy jmen a sloves

9.2	Skloňování a časování

10.	Věta a výpověď

10.1	Věta jednoduchá

10.2	Věta složená

10.3

Souvětí

10.4	Polovětné konstrukce

10.4.1

Větné ekvivalenty a fragmenty

10.5	Větné členy

11.	Slovosled a principy

11.1	Český slovosled

11.2	Český větosled

11.3	Zvláštnosti a nepravidelnosti Ve větných celcích

12.	Komunikace a základní pojmy

13.	Stylistika a základní stylistické pojmy

13.1	Funkční styly

13.1.1

Funkční styl odborný

13.1.2

Útvary postupu úvahového

13.1.3

Útvary situační

13.1.4

Dialogické útvary

13.1.5

Administrativní styl (jednací, úřední)

“ČESKÝ VĚTOSLED
- pořadí vět odráží pořadí myšlenek
 Otevřel lednici a dlouho do ní zasněně hleděl.
Zítra vstávám brzy, protože od rána zkouším.
- u výčtu různých akcí se může měnit

ZVLÁŠTNOSTI A NEPRAVIDELNOSTI
VE VĚTNÝCH CELCÍCH

A) MOTIVOVANÉ ODCHYLKY (záměrné)
1. Elipsa (výpustka): - nejsou vyj. slova nebo věty, kt. jsou očekávány
- vypustím to, co je známo
- titulky v novinách, atd.
Př.: „Chci (jít) s vámi.“
„Máš (peníze) na automat (s jízdenkami)?“

2. Polovětné konstrukce: - viz dříve
- záměrně
- např. v odborných textech
- ke kondenzaci (zhuštění textu)

3. Volně vytčené větné členy: - zdůraznění některých slov
Př.: „Dbáme o své členy. 24 hodin denně. Vždy.“

4. Parenteze (vsuvka): - přerušení jednotného pásma řeči vyjádřením z jiné rovinky
- poznámka, kt. se týká obsahu (doplnění, vysvětlení, cit. vztah) nebo
formy (úvaha o správnosti výrazu, omluva za silný výraz)
- celá věta nebo větný člen
- nemá syntaktický vztah ke svému okolí
- odlišena melodií, dynamikou, pomlčkou nebo čárkami nebo závorkou

5. Apoziopeze: - nedokončená výpověď, náhle přerušení věty
- „ ... “ nebo „ – “
- nevíme nebo nechceme pokračovat

6. Opakování: - slov, skupin slov, vět
- buď na začátku po sobě jdoucích celků nebo na konci či uprostřed (tzv. figury)
- záměr = zdůraznit

B) NEMOTIVOVANÉ ODCHYLKY (nedostatky, chyby)
1. Anakdut: - „vyšinutí z větné stavby“
- opuštění započatého vět. schématu
Př.: „Těm policistům, kteří stříleli, je potrestáme.“  správně – udělíme trest

2. Zeugma: - „zanedbání dvojí sloves. vazby“
- „spřežení vazeb“
Př.: „Pokud nahlásím (co) nebo zakročím proti zlému jednání.“

3. Atrakce: - mechanické přizpůsobení jednoho sova jinému
Př.: „Vstal před sluncem východem.“  slunce východem
- ustálené: Buď jak buď ...
Vem kde vem ...

4. Kontaminace (směšování): - zkřížení 2 vazeb
Př.: „mimo Věry“ – špatně X „mimo Věru“ – správně
„čelil proti nepřátelům“ X „stavět se proti nepřátelům“ "

Slouží jako kvalitní podklad pro orientaci v jednotlivých jazykovědných disciplínách.