1.

Úvod

2.	Nacionalismus

3.	Industrialismus

4.	Imperialismus

4.1	Ekonomická dimenze imperialismu

4.2	Ekonomická a normativní dimenze imperialismu

4.3	Ekonomické, normativní a politické dimenze imperialismu

4.4	Paradox fin de siecle (paradoxní konec století)

5.	Darwinovská revoluce

5.1	Darwinovské vlivy II: Spencer, Summer a sociální darwinismus

5.2	Darwinovské vlivy III: Haeckel a kontinentální nacionalismus

6.	Modernita a pohled za ní

"1. Úvod

Od 16. století se teoretizování o mezinárodních vztazích změnilo. Pro každé století je příznačné nějaké téma, a někdo kdo to téma vyjadřoval – Hobbes, Rousseau, Hegel. V současnosti není žádné sjednocující téma. Toto roztřišťovaní začalo osvícenstvím a vznikem vyhraněných ideologií liberalismu, radikalismu a konzervatismu. 4 z nejdůležitějších sil jsou nacionalismus, industrialismus, imperialismus a darwinismus.

2. Nacionalismus

Představa národa se jako důležitá politická síla objevila v Evropě v 18. století, poté se rozšířila do Ameriky a roku 1848 i do střední Evropy. V 60. letech došlo ke vzniku nových národních států – sjednoceného Italského království, nové Říše v Německu, a monarchii v Rakousku-Uhersku. V 19. století se vynořila centrální autorita ve Spojených státech a sjednocené dominium Kanady. V posledních desetiletích 19. století se nacionalismus rozšířil i do Asie – např. Japonská říše.

Slovo národ se objevilo už na středověkých univerzitách, kde označovalo studenty společného původu. Nacionalismus vytvořil pouto loajality mezi státem a lidem a podle něj patří loajalita všech občanů státu a státním institucím. V Evropě nastoupil, aby posílil jazykovou a etnickou jednotu národa.

Benedikt Anderson:
Počátky národů spojuje s rozvojem standardizovaných jazyků. Tento rozvoj povzbuzoval tiskařský lis. Tisk zboural iluze křesťanské jednoty a umožnil rozvoj lokálních jazyků. Toto podporovali vladaři a králové, protože tištěného jazyka užívali jako jazyka státní moci. Národ chápe jako politicky myšlené společenství. Do konce 18. století se rozšířily osvícenské představy jako práva člověka do všech industrializujících oblastech Evropy. V 19. století byl stát státem lidu.

Myšlenky sebeurčení a masové účasti měly dva zdroje: francouzskou koncepci lidové svrchovanosti a německou představu politického romantismu.
Rousseau chtěl obnovit úzkou soudržnost antického městského státu. Soudržnost založil na aktivním souhlasu ovládaných a koncepci obecné vůle. Rousseau vyzvedal ctnosti venkovského obyvatelstva a prostého člověka.
Herder měl stejný obdiv k prostým lidem. Tvrdil, že každá kultura má vyrůstat z původních kořenů přirozených. Kritizoval vyšší vzdělanou třídu a oslavoval ctnost, jíž se vyznačoval národ."