1.

Úvod

2.	Model Policy paradoxu dle Deborah Stoneové

3.	Vhled do problematiky a aktéři

4.

Problémy

5.

Cíle

6.

Řešení

7.

Závěr

"Fotbalové chuligánství v prostředí České republiky má poměrně dlouhou historii. První fáze probíhala již na přelomu 19. a 20. století, většího významu však nabylo až v 90. letech minulého století, kdy se začaly utvářet ucelené skupiny fanoušků, které se začaly systematicky organizovat při několika fotbalových klubech. Od poloviny 90. let se pak tyto skupiny začínají radikalizovat. K dosud nejzávažnějším incidentům pak došlo v letech 1999 a zejména 2003, kdy došlo k útoku na jednoho z rozhodčích. Reakcí na tento zápas bylo započetí politické debaty o fotbalovém chuligánství v ČR. Jako první se problematice začal věnovat tehdejší stínový ministr vnitra za ODS Ivan Langer, který spatřoval problém v nedostatečné legislativě věnující se fotbalovému chuligánství. Následně bylo otevřeno téma na změnu trestního zákona napříč všemi politickými stranami. Došlo i k jednání ministra vnitra Stanislava Grosse se zástupci ČMFS o změně Dohody mezi ČMFS a Policií ČR. Následovalo několik dalších závažnějších incidentů v roce 2004 a 2008, které měly za následek obrovské škody na fotbalových stadionech.
Podle tehdejšího zákona o policii mohla být Policie ČR, z vlastní iniciativy či po dohodě s jednotlivými kluby, přítomna přímo na stadionu při rizikových fotbalových utkáních. V roce 2008 však byla projednávána a následně schválena reforma tohoto zákona, která začala platit 1.1.2009 a po níž následovala dohoda mezi ČMFS a Policii ČR o vzájemných povinnostech při zajišťování bezpečnosti. Podle těchto dokumentů je policie přítomna přímo na stadionech pouze v případech, kdy je o to výslovně požádána a pouze v případech, kdy pořadatel utkání není schopen nastalou bezpečnostní situaci zvládnout vlastními prostředky. Primární zodpovědnost tak byla zcela přenesena na pořadatele, tedy jednotlivé fotbalové kluby.
Možné následky mezi oběma úpravami, lze nejlépe dokumentovat na konkrétních příkladech. V sezoně 07/08 se zápas první fotbalové ligy mezi 1.FC Brno a FC Baníkem Ostrava odehrál podle původního zákona. Po zhodnocení rizikovosti zápasu Policie ČR usoudila, že nasadí policisty přímo na stadionu. Zápas se ve svém důsledku obešel bez jakýchkoliv výraznějších materiálních škod a zranění. Jiná situace nastala o rok později, kdy proti sobě v Brně nastoupila stejná mužstva. Jednalo se o první zápas, který se řídil novými pravidly vycházejícími z reformovaného zákona o policii a Dohody mezi ČMFS a Policii ČR. Policie i přes rizikovost utkání nebyla na stadionu přítomna a zajištění bezpečnosti bylo plně v kompetenci fotbalového klubu. Policie hostující fanoušky pouze doprovodila ke stadionu, kde byli předání pořadatelům. Ještě před začátkem utkání však fanoušci hostů vnikli na hrací plochu a došlo ke střetu s připravenou pořadatelskou službu vyzbrojenou pouze teleskopickými obušky. Po několika minutách se musela pořadatelská služba zcela stáhnout. Až poté nastoupili policejní těžkooděnci a celou situaci uklidnili. V průběhu zápasu pak police zasahovala ještě několikrát.
Ukázalo se tedy, že bezpečnostní služba na rozvášněné fanoušky absolutně nestačí a jen díky přítomnosti většího počtu policistů v okolí stadionu a jejich relativně rychlému zásahu nebyly škody a počty zraněných vyšší. Celková bilance zásahu byla: zranění jednoho policisty a asi deseti fanoušků. Na stadionu opakovaně zasahovala necelá stovka policejních těžkooděnců, která zadržela a posléze obvinila deset fanoušků. Po následném vyšetřování příčin policie dospěla k názoru, že viníkem je pořadatelská služba, která nebyla schopna situaci správně vyhodnotit a adekvátně zasáhnout, načež celý svůj zákrok vyúčtovala. "

Masarykova univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií, Katedra politologie.