1.

Úvod

2.	Šikana ve škole

2.1.Typy agresorů
2.2.Varovné příznaky šikanování při žáka
2.3.Faktory působící při vzniku dětské agresivity a násilného chování

2.4.1.

Citová deprivace žáka

2.4.2.

Úzkost, napětí, strach

2.4.3.

Výbušný temperament

2.4.4.

Osobnostní charakteristiky žáka

2.4.4.

Snaha chovat se jako “chlap”

2.4.5.

Výchovné přístupy rodičů

2.4.6.

Výchovné a vyučovací styly učitelů a způsoby, jakými učitelé projevují svou autoritu

3.

Závěr

"Typy agresorů
Agresory lze rozdělit také do třech určitých stupňů a typů. (Kolář, 1997) Prvním typem agresora je člověk hrubý, primitivní, se silným přetlakem energie, s narušeným vztahem k autoritě, někdy zapojený do gangů pachajících trestnou činnost. Tento agresor šikanuje masivně, tvrdě a nelítostně. Šikanování používá cíleně k zastrašování ostatních. Většinou se dá říci, že vyrůstal v rodině, kde vládla velká brutalita a agresivita, což mělo výrazný vliv na jeho chování. Druhým typem agresora je velmi slušný, kultivovaný, uzavřený, velmi úzkostný jedinec, který má tendence k sadismu spojeným se sexuálním smyslem. I u něho je násilí a mučení rafinované a cílené. Jeho výchova mohla probíhat v rodině s vojenským drilem, prostředím bez lásky. Posledním typem agresora je typ optimisty, dobrodruha, s poměrně velkou sebeúctou, který je vlivný a oblíbený. Šikanuje pro zábavu sebe a ostatní. Většinou pochází z rodiny, kde chybí mravní a duchovní hodnoty.
Varovné příznaky šikanování při žáka
Prvním krokem, který je potřeba udělat pokud objevíme ve škole šikanu, je předběžné sondování toho, jak je vysoká míra šikanování ve třídě. Samotné zjišťování jedince, který je obětí šikanování, je hodně složité, jelikož šikanovaný jedinec převážně mlčí a nikomu o tomto problému neříká.
Koukneme-li se do třídy, kde probíhá šikana, můžeme zaznamenat jedince, který působí osamoceně, izolovaně, nemá kamarády a s ostatními se nebaví. Právě tento jedinec může být obětí šikany, která ve třídě probíhá. Většinou je smutný, depresivní, nemluví o tom co se děje ve škole nebo mimo ni. Postupem času se zesiluje jeho izolace vůči třídě – přestává chodit na tělocvik, má neomluvené absence. Vlivem problémů ve školním kolektivu se mu zhoršuje prospěch, před příchodem do školy ho bolí hlava nebo je mu nevolno, často chodí k lékaři, aby nemusel být ve škole. Ostatní žáci mají z něho legraci a žertují na jeho úkor. Doma pak může rodičům začít vyhrožovat sebevraždou, čemuž rodiče nemusejí rozumět, jelikož šikanovaný jedinec nechce o svém trápení mluvit. Má totiž strach, aby něco nevyšlo najevo a neobrátilo se to nakonec vůči němu, proto odmítá se někomu se svým trápením svěřit, přestože to často velmi potřebuje. V konečné vážné fázi nemusí zvládat své emoce a může začít šikanovat své sourozence.
Je nutné nebrat problém šikanování na lehkou váhu a snažit se velmi rychle začít situaci řešit za účasti rodičů, třídního učitele, samotného šikanovaného a školního psychologa. Problém se ovšem týká celé třídy, takže též ona by měla být do tohoto problému zatažena.
Faktory působící při vzniuku dětské agresivity a násilného chování
Nyní bychom se zaměřili již konkrétně na faktory, které ovlivňují vznik dětské agresivity a násilného chování."

Práce je kompilačního charakteru. Čerpá ze zdroje: http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=15945.