"2 Přírodní poměry
Vamberk se nachází ve velmi dramatickém terénu. Do tělesa města je zaříznutá svým korytem řeka Zdobnice přitékající z Orlických hor. Centrum města se nachází na vrcholu skalního ostrohu. Ten vytváří charakteristický reliéf města, stoupající k nejvyššímu místu města, Litickému Chlumu.
Město se nachází v mírně teplé až chladné klimatické oblasti. Z hlediska geomorfologie Vamberk patří do Hercynského systému, provincie Česká vysočina, subprovincie Česká tabule, oblasti Východočeská tabule, celku Orlická tabule, podcelku Třebechovická tabule a do okrsku Rychnovský úval. Z geologického hlediska je centrum města podloženo opukou, která svou erozí ovlivňuje stabilitu některých domů na náměstí. Na území se vyskytují tři typy půd, pseudoglej luvická v největší míře, směrem k východu je to fluvizem modální a na severu přechází v hnědozem modální.
Všechna tato fakta ovlivňují složení vegetace. Avšak ve Vamberku se téměř žádná původní zeleň nenachází. Lesy nad městem jsou zakládané jako monokultury smrku ztepilého. A luční porosty jsou často ovlivněny hospodářsku činností. Potenciální vegetaci města by však měly tvořit střemchové jaseniny, bučiny s kyčelnicí devítilistou a na severu černýšové dubohabřiny.

3 Historie Vamberka
3.1 Začátky města
První záznamy o založení města sahají do druhé poloviny 13. století, kdy rod Drslaviců založil v kolonizačním období za Přemysla Otakara II. hrádek Waldemberg. Při něm vzniklá přihrazená trhová osada se postupně vyvinula v městečko. Výhodná poloha ostrohu nad říčkou Zdobnicí však lákala lidi mnohem dříve. Podle archeologických nálezů lze datovat první zmínky o lidské činnosti na území Vamberka do hlubokého pravěku (na konec starší doby kamenné). I když nálezy zbraní šperků a mincí existují i z dalších období středověku.
I tak jsou první staletí městečka až do 16. století zamlženy nedostatkem spolehlivých pramenů. Je však zřejmé, že se Vamberk brzy stal hospodářským i kulturním střediskem okolí. Existoval zde totiž hrad, o němž se poprvé dozvídáme ve výčtu statků navrácených králem dědicům potrestaného Mikuláše z Potštejna v listině z 12. května 1341, sepsané v Praze. Kromě toho zde byl i kostel, poprvé zmiňovaný jako součást pražské diecéze již okolo roku 1350. Během let se jméno Waldemberg zkracovalo na Walmberg, až se ustálil dnešní název Vamberk.
V 15. století poslední potomci Drslaviců Vamberk prodávají a ten pak po několika dalších prodejích přechází do rukou Vamberských z Chrastu. V té době je to poddanské městečko s tehdy běžnými právy (právo ohrazení zdmi, samospráva, provozování řemesel, aj.). Z roku 1616 pochází písemné privilegium od císaře Matyáše s právem tří jarmarků a týdenního trhu. Zároveň císař povolil vybírat při těchto příležitostech na mostě mýto. Své vrchnosti pak město odvádělo poplatek, zvaný šos neboli peníz ochranný, a podle místních zvyklostí a různých závazků vykonávali poddaní i práce robotní.
Snad vliv českobratrského učení způsobil, že byl Vamberk z větší části městem nekatolickým, za což byl po porážce stavovského povstání postižen tvrdými perzekucemi ze strany Habsburků. Po bitvě na Bílé hoře za vlády Václava Mikuláše Pecingara z Bydžína, evangelíka stojícího na straně vzbouřenců, propadla usnesením konfiskační komise ze dne 12. listopadu 1622 třetina majetku ve prospěch císaře. Ten ho za 30 715 kop míšenských prodal císařskému vojevůdci Albrechtu z Valdštejna. Rok poté směnil Valdštejn vamberské panství s Marií Majdalénou Trčkovou z Lobkovic a ta ho prodala okolo roku 1627 císařskému generálu Kašparovi z Grambu. Od té doby nastaly ve Vamberku největší těžkosti a ponížení v celé historii. V tomto období došlo ke kulturnímu a vývojovému útlumu města a k odnětí některých starých práv a privilegií (právo várečné a lázešké, správa obecního majetku aj.)."

Součástí práce jsou mapy, fotografie a historické snímky, rozsah čistého textu činí cca 6 stran.