1.

Prožívání

1.1.

Cítění

1.2.

Vnímaní

1.3.

Představy

2.	Další pojmy

2.1.

Emoce

2.2.

Jednání

2.3.

Myšlení

2.4.

Řeč

2.5.

Fantazie

2.6.	Představivost

2.7.

Motivace

"Ačkoli poslední definice se zdá být více literární než vědecká, přesto asi nejlépe vystihuje, co vlastně prožívání je. Laicky řečeno, prožívání je všechno, co se v nás, potažmo s námi děje, dokud jsme živí a při vědomí. Vědomí v užším slova smyslu (tedy jako určitý stav bdělosti), s nímž je prožívání často identifikováno, je tedy nezbytnou podmínkou toho, aby člověk mohl vůbec prožívat. Z toho logicky plyne, že člověk prožívá, pokud není v bezvědomí - komatu nebo mrtvý.
Při prožívání člověk zároveň pociťuje určité emoce a v důsledku prožívání určitým způsobem jedná, jako reakce na právě prožívanou situaci.
Emoce – subjektivní zážitky ne/libosti provázené fyziologickými změnami, motorickými projevy (mimika, gestikulace), stavy větší či menší pohotovosti a zaměřenosti (strach, láska, nenávist…); lze u nich zjišťovat směr přibližování či vzdalování, intenzitu a čas trvání. Rozlišují se city, afekty, vášně a nálady. (P.Hartl, H.Hartlová, Psychologický slovník)
Jednání – záměrné chování založené na určité motivaci, měnící dosavadní stav či situaci. (P.Hartl, H.Hartlová, Psychologický slovník)
Jak již bylo řečeno dříve, lze položit do vztahu rovnosti žít a prožívat. Ostatně význam žít je ve slově prožívat již obsažen, neboť když žijeme, zároveň i prožíváme. O tomto tvrzení by se dalo úspěšně pochybovat, byl-li by člověk v komatu. Je pravděpodobné, že v komatu člověk neprožívá, ale dokázat to nelze. Zato ve spánku člověk prožívá určitě – v podobě snů, které mě osobně někdy dokážou i vzbudit ze spánku s oroseným čelem. V tomto slova smyslu prožít život v podstatě znamená jej “přežít”, tj. prožít od začátku až do konce, prožít každou jeho chvíli jako živá bytost; žít život těla, jakoby “zvnějšku”.
Na druhou stranu člověk prožívá i “zevnitř”, žije život své mysli a své duše; prožívá ve smyslu pociťuje. Jako příklad volím lásku, ale stejně by to platilo i o bolesti apod. Na jedné straně ji člověk prožije, že jí v určitých údobích v životě projde – ona začne, trvá a skončí a člověk jde dál, zvnějšku nezměněn. Na druhé straně ji prožije, že ji cítí v sobě, je jí plný a podléhá jí. Když pak skončí, zase jde dál (ostatně co jiného mu zbývá), ale vevnitř je změněn, poznamenán (v dobrém i zlém slova smyslu), je bohatší o prožitek, je bohatší o zkušenost. 1.
Jako odpověď na úvodní otázku, co by bylo, kdyby lidé neprožívali (v druhém slova smyslu), říkám : “Nežili by”. Byli by pouze prázdné bytosti, žijící ale ne živoucí, neměli by žádný obsah, byli by pouze nevyplněnou formou.
Prožívat podle mě znamená být schopen pociťovat, cítit. Člověk, který by neprožíval, by zároveň necítil. Čímž by ovšem přišel o nepřeberné množství nejrůznějších zážitků a s nimi spojených pocitů, ať již příjemných nebo nepříjemných, které teprve naplňují život.
Člověk by nikdy nepoznal pocit radosti, pohody, štěstí, smutku, zoufalství. Nevěděl by, co to znamená mít rád, ani co je nenávist; neznal by strach. Neměl by nic z krásné hudby, nic by mu neříkalo umění ani krása přírody, protože by krásu neuměl a ani nemohl vnímat a cítit, vlastně prožít. Nic z toho a ještě mnohem víc by člověk nikdy nezažil a nepocítil, ale nevadilo by mu to, protože by ani nevěděl, že by to mohl zažít a pocítit.
Prožívání souvisí vlastně se všemi poznávacími procesy, které má člověk k dispozici.
Vnímání – prožíváme to, co vnímáme nebo jsme už kdysi vnímali (zde nastupuje na scénu paměť); případně např. v denním snění “s otevřenýma očima” můžeme prožívat své plány do budoucna vytvořené naší fantazií, ale tyto jsou složeny zas jen z již dříve prožitých a
tedy známých prvků. Zároveň s právě prožívanou situací vnímáme také emoce, které to v nás vyvolává."