1.	Vliv postižení na vývoj a formování osobnosti jedince

1.1.	Faktory podmiňující osobnost

1.1.1.

Biologické faktory

1.1.2.

Sociální faktory

1.1.3.

Vlastní aktivita jedince

1.2.	Vliv časových dimenzí

1.2.1.

Minulost

1.2.2.

Přítomnost

1.2.3.

Budoucnost

2.	Postižení jako náročná životní situace

2.1.	Techniky aktivního řešení

2.2.	Únikové techniky - pasivní reakce

3.	Vliv postižení na strukturu a jednotlivé složky osobnosti

3.1.	Poznávací procesy

3.2.	Schopnosti

3.3.	Rysy osobnosti

3.4.

Motivace

3.4.1.

Potřeby

3.4.2.

Dosahování cílů

3.5.	Variabilita podle typů postižení

4.	Použitá literatura

"3. Vliv postižení na strukturu a jednotlivé složky osobnosti
• Osobnost se vyvíjí vzhledem k individuální situaci, ve které jedinec žije a vzhledem k vývojovým možnostem a omezením (biologickým i sociálním), kterých se může zmocňovat vlastní aktivitou -> komplexní podmíněnost
• Různé faktory mají rozdílný vliv na jednotlivé složky osobnosti
o Co je více biologicky podmíněno, mění se méně – temperament
o Co je více závislé na sociálních vlivech, je více ovlivnitelné – charakter
• Čas, kdy postižení vzniklo – může působit rozdíly ve vlivu postižení na jednotlivé složky osobnosti:
o Vrozený defekt
 Mění veškeré podmínky vývoje
 Mění sociální vztahy, vyřazuje některé druhy podnětů, omezuje vývojové možnosti dítěte
 Význam bazální zkušenosti
• Pro celý vývoj osobnosti člověka
 Závažnější hlavně v případě funkcí, které pro svůj rozvoj potřebují podněty z okolí – poznávací procesy, schopnosti
 Je však snazší adaptace
 Ostatní složky osobnosti se vyvíjí kompenzačně právě vlivem omezení či nedostatku v jiné oblasti
o Získaný defekt
 Zasahuje vývoj funkcí osobnosti, které se až do té doby vyvíjeli normálně
 Náročnější adaptace, zvláště v oblasti postižené funkce a kompenzačních funkcí
 Velký zásah do osobnosti
• Duševní trauma, velice hluboce prožíváno
• Zvláště pak v rozměru budoucnosti
• Způsob vyrovnání s postižením
o důležité, jak se postižený se svým postižením vyrovná
o možné scénáře:
 v případě akceptace a realistického vyrovnání nemusí mít existence postižení následek výraznější změny osobnosti
 Častěji však postižený reaguje takovým způsobem, že jeho reakce má za následek vznik určitých specifických rysů osobnosti.
• Způsob, jakým se vyvíjí vztah postiženého k okolnímu světu (jak do toho zasahuje postižení)
o jak navazuje sociální kontakty s okolím (např. obtíže SP v komunikaci, omezení pohybu u TP, apod.)
o ochota navazovat tyto kontakty, schopnost si je udržet a rozvíjet.
• Zde je důležitá i role vztahu postiženého jedince k sobě samému, tj. jaké důsledky má postižení na jeho sebehodnocení"