"Psychologie
1 Psychologické disciplíny
- psychologie = věda o lidské psychice, jednání a prožívání
- psychika - projev činnosti CNS
- základní teoretické obory psychologie - rozvíjejí, zkoumají obecné zákonitosti lidské psychiky
a) obecná - co je pro všechny lidi stejné, běžné, čím jsou si podobní, jaké stavy jsou obvyklé,
diagnostika dospělých
- vymezení základních termínů, kategorií, metodologie
- zkoumá pozornost, paměť, obecně kognitivní procesy…
b) vývojová - prenatální, gerontopsychologie
- buď z hlediska fylogeneze, nebo ontogeneze, pro děti, senioři…
- rozvoj vnímání, motoriky, kresby, chápání prostoru, vývoj osobnosti jedince…
c) osobnosti - charakteristiky jednotlivce, co je specifické pro jedince, čím se liší
- temperament, charakter
d) sociální - dění mezi jednotlivci, ovlivňování přítomností, konáním…
e) srovnávací - zoopsychologie
- srovnávání lidského druhu s živočišnými
f) psychopatologie - o duševních poruchách, o jejich vzniku, vývoji, druhy, diagnostika, prevence
- aplikované psychologické obory:
a) psychologie práce a organizace - sociální psychologie práce (tvorba pracovního týmu, vztahy)
- inženýrská psychologie (respektování požadavků lidské obsluhy
technických systémů a na řídících pracovištích)
- psychologie reklamy, trhu, řízení, dopravy, ekonomická
b) psychologie pedagogická - výchovně vzdělávací praxe z psychologického hlediska
- analýza průběhu, podmínek a výsledků výchovy a vyučování
c) psychologie poradenství - partnerské vztahy
d) psychologie klinická - aplikace psychologie na problémy jedinců a malých skupin
- vyšetření jedince, psychodiagnostika, psychoterapie
- př. klinická neuropsychologie (vztahy mezi onemocněním mozku a změnami
psychiky)
e) forenzní psychologie - u soudu
f) psychologie sportu
g) psychologie umění
h) další - samostatné obory, psychofarmakologie, psycholingvistika

2 Předvědecká psychologie
= položila základy vědecké psychologii
- duševní stavy nastávají, když člověk dýchá - toho si člověk všímal už dávno
- přišlo se na to, že když člověk přestane dýchat a umře => přestane se projevovat
- písemné zmínky - 1. až z pozdějšího období
- dříve jsme spolu komunikovali beze slov = nonverbálně => chyby kvůli řeči našeho těla
- E. B. Tylor - 2 skupiny otázek:
• Čím je působen rozdíl mezi živým a mrtvým tělem? Jak si vysvětlit spánek, bdění, stavy transu, nemoci, smrti?
• Kdo jsou lidské bytosti, které vídá ve snu?
• => všiml si vztahu mezi dýcháním a životem => konec života = konec dechu
• => představa osobní duše - neviditelná podoba, která tělo oživuje, muže jej i opouštět
• na tyto představy navazuje antické pojetí duše = psýché

ANTICKÁ PSYCHOLOGIE
- základem je filozofie (principy přírody, světa, života)
- Hippokrates - 460 - 370 př. n. l.
- lékař (ale celostní přístup, širší kontext pohledu na nemoc)
- autorem 58 spisů - tyto spisy jsou označovány jako tzv. „Corpus Hippocraticum“
(Hippokratovský soubor) a obsahují práce z anatomie, chirurgie, dietetiky, fyziologie
- dnes je znám hlavně jako autor 1. etického kodexu lékařské vědy a to tzv. Hippokratovy
přísahy
- s Alkmaionem objevili funkce NS a vztahů poranění mozku (u zraněných bojovníků) a
poruch duševních funkcí
- jeho spisy obsahují i 1. ucelenou teorii 4 temperamentových typů člověka
- Aristoteles - 384 - 322 př. n. l.
- pomáhal si navzájem s Alexandrem Velikým
- žák Platóna
- jeho spisy jsou encyklopediemi tehdejšího vědění
- zkoumal: anatomii zvířat, pohyb hvězd, lidské chování, literaturu, státní zřízení různých zemí
- jako 1. vyčlenil z filozofie různé vědecké disciplíny a vytvořil z nich samostatné obory
- položil základy: logiky, fyziky, biologie, psychologie a dalších věd
- „Peri psyches, De anima“ - 1. ucelené psychologické pojednání
- spisy: O vnímání a vjemech, O paměti a upamatování se, O spánku a bdění, O snech,
O věštbě na základě snů, O krátkosti a délce věku, O životě a smrti, O dechu
- složky duše:
• vegetativní - vyživovací, související s růstem a rozmnožováním
- to ponechal i rostlinám
• senzitivní - schopnost pohybu a vnímání, citlivosti
- také animální => ta je u zvířat
• rozumová
- zakladatel předvědecké moderní psychologie
Galenos - 130 - 201 n. l.
- řecký lékař a filozof
- zpracoval ucelenou soustavu, podle které se léčilo po celý středověk
- rozlišuje mozek jako orgán duše => sem vedou senzitivní a vycházejí motorické nervy
- učení o temperamentu - jevy, afekty, vlastnosti a poruchy byly vysvětlovány jako důsledek
poměru jednotlivých materiálních složek ve směsi
- 4 původní - teplo, studeno, sucho, vlhko
- 4 tělesné šťávy - žlutá a černá žluč, hlen, krev
• žlutá žluč = oheň, je teplá, suchá, při převaze => cholerik
• černá žluč = země, je suchá a studená, při převaze => melancholik
• hlen = voda, je studený a vlhký, při převaze => flegmatik
• krev = vzduch, je vlhká a teplá, při převaze => sangvinik

3 Vědecká psychologie
- konec 19. stol
- středověk - období temna pro psychologii, nerozvíjela se, nepodporovala se
- neurofyziologické objevy 19. stol. potvrdily závislost duševního dění na činnosti mozku
- za vědecký byl pokládán materialistický přístup (na základě hmoty, jsou možné experimenty, …)
- biologický přístup - vychází z předpokladu, že kognitivní (poznávací) procesy mohou být předmětem
vědeckých experimentů
- 1879 - vznikl Psychologický institut v Lipsku - Wilhelm Wundt, Hermann Ebbinghaus
=> vznik vědecké psychologie
- W. Wundt - zabýval se především studiem základních prvků duševního dění: požitků, emocí, pocitů,
vnímání, představování si dřívějších vjemů, řeči
- asociační zákony - zákon podobnosti - nějaká věc nám připomene jinou
- kontrastu - když trpím => vzpomenu si, kdy mi bylo dobře
- dotyku v prostoru a čase - vzpomeneme si na osobu, kterou bychom
chtěli v tu chvíli mít u sebe, ta osoba to
nemohla prožít s námi, ale stejně je nám dobře
- H. Ebbinghaus - zkoumal učení a paměť pro slovní látku (později byly zkoumány i funkce jednotlivých
oblastí mozku včetně rozdílných funkcí hemisfér, rozdíly mezi muži a ženami)
- psychologické směry:
• tvarová psychologie = gestaltpsychologie, konec 19. století
- Max Wertheimer
- Kurt Koffka
- Wolfang Kohler
- vychází z předpokladu, že psychické celky nejsou vytvářeny spojováním
jednotlivých prvků, ale že existují v myšlenkách jako tzv. dobrý tvar
- ten vytváří cílovou zaměřenost, která řídí myšlenkový proces
- dobře se uplatňuje ve vnímání, učení a pozornosti
- vnímáme a dokreslujeme do celku
- člověk tíhne k doplňování struktur a figur, které jsou rozpojené, má tendenci
spojovat jednotlivé body a dávat jim význam
- věrohodnost svědků - do jaké míry je jejich výpověď pravdivá, často si
vymýšlí (nedělají to záměrně, jsou o tom přesvědčeni)
- na základě Kohlerových experimentů se šimpanzi byl formulován nový
princip učení - vhledem („aha“ řešení)
• behaviorální psychologie - John Broadus Watson, počátek 20. století
- Ivan Petrovič Pavlov - fyziolog, ovlivnil psychologii
- B. F. Skinner - skinnerovy skříňky
- zastupuje názor, že vědeckému poznání je přístupné pouze chování -
behavior
- behavioristé odmítali uvažovat o duševních procesech jednotlivce, za
skutečně vědecké považují pouze zkoumání typu stimulus - reakce (S-R)
- reakce na stimulus je různá
- později připouštěli existenci osobnosti, nadále ji však považovali za
nepoznatelnou „černou skříňku“ (vliv osobnosti na reakci člověka - S-O-
R) = neobehavioralismus
- hlavní přínos spočívá ve zdůrazňování vnějších vlivů (zvláště sociálních)
při utváření jedince a v propracování zákonitosti procesů učení
- prokázání různých forem nežádoucího naučeného chování jsou
využívána k odbourání těchto forem a nahrazení formou více žádoucí
- říkají, že nemá cenu zastavovat projevy člověka, které jsou mu milé, ale
projev se může přesměrovat
• hlubinná psychologie - vznik v Evropě v době, kdy v USA vznikl behaviorismus
- hlavní metodou je introspekce, pozorování a zkoumání vlastního nitra
a) Sigmund Freud (1856 - 1939)
 narodil se na Moravě do židovské rodiny, přísný otec => bál se
 rodina se přestěhovala do Vídně => Freud lékařem, psychoanalytikem
 nedokázal udržovat přátelství
 trpěl rakovinou čelisti (operace), nemocné srdce
 kladný vztah k manželce => 6 dětí
 psychoanalýza - metoda, kdy se zpřístupňují nepřístupné části psychiky => díky tomu se
nevědomí čistí, člověk si to uvědomí => může s tím pracovat
- nevědomé motivy našeho chování
- nevědomí je plné myšlenek, strachů, tužeb, pudů, přání, která byla
v dětství tvrdě potlačována rodiči => proto si je neuvědomujeme a
zapomněli jsme na ně, ale existují
- proto o nevědomí nemáme vědomou kontrolu
=> ovlivnění našeho chování => proniká formou snů, přeřeknutí,
duševních poruch, v umění
- tvořivost má význam pro ochranu duševního zdraví
 nevědomí - velká spodní vrstva
- to, co nás trápí, se zanořuje do předvědomí => až do nevědomí
- nachází se zde id, z velké části i superego (nevím, proč říkám pravdu)
 vědomí - malá část nad hladinou, uvědomujeme si jí
- nachází se zde převážně ego
 předvědomí - mezi těmito vrstvami, reálný základ, ale zkreslený
- obsahuje myšlenky, zážitky, city, které si člověk uvědomoval, ale už je
zapomněl a nemyslí na ně v běžném životě, může si na ně ale vzpomenout
 vnímal osobnost jako uzavřený systém, kde se uplatňuje psychická E
 zdrojem E - sexuální pud - směřuje k záchově sebe a druhu
= libido
- pud smrti - destruktivní síly, proti němu
- při projevení pudu pochopí smrt (tendence jít se někam bát)
 přeměnou a využitím těchto sil => chování
 vyvažování probíhá uvnitř osobnosti mezi 3 subsystémy:
I. Id (ono) - část je nám nepřístupná, umístěná v nevědomí
- schránka a zdroj pudů, vášně, přání, touhy
- vedena principem slasti, usiluje o uspokojení
- sexuální pud, pud smrti
II. Ego (já) - střední vědomá rovina
- řídí se principem reality, rozumu
- zvažuje činy a jejich následky (princip svědomí, povinnosti)
- vybírá a ukládá do předvědomí osobní zážitky
- vyrovnává působení sociální (superego) a pudové (id)
- dobře vyvinuté ego = zdravá dospělá osobnost
- aktuální stav (ne ideální, to je superego)
III. Superego (nadjá) - chování, zákazy a příkazy z dětství, přijaly jsme je za své
- některé si uvědomujeme (nelži, pomáhej druhým, mluv
slušně)
- některé nevědomě (nácvik čistoty)
- řídí se principem dokonalosti (sociální standardy)
- zajišťuje osobní morálku jednotlivce
- je naší zažitou vnitřní morálkou neboli svědomím
 Ego - obranné mechanismy - působí na nevědomé úrovni
- vytěsnění - nemyslím na to, z vědomí do nevědomí
- sublimace - z nevědomí do vědomí, hlavně v umění
- regrese - vrácení na nižší úroveň kvůli „přežití“ (počůrávání)
- fixace - zapouzdření se na nižší úrovni
- racionalizace - v pudu sebezáchovy zdůvodňujeme proč
- identifikace
b) Alfred Adler (1870 - 1937)
 zakladatel 2. vídeňské psychologické školy
 význam v životě je usilování o moc a společenské postavení, nikoliv pudy
 součástí také životní zkušenosti a vlastní hodnoty
 individuální psychologie:
o pocit méněcennosti - pramení z dětství, z přirozené fyziologické slabosti
dětského těla
o vývoj jedince je usilováním o překonání méněcennosti, získání sociální převahy, nadřazenosti nad ostatními, usilováním o moc
o sobecké usilování - antisociální, jedinec je nesnášenlivý
o zdravé usilování - růst osobnosti, schopnost spolupráce
o způsob, jakým člověk usiluje o kompenzaci, souvisí s jeho očekáváním od života, s cíli, ale také např. se sourozeneckou konstelací apod.
c) C. G. Jung (1875 - 1961)
 otec duchovní, Carl byl dobře přijímán veřejností
 přátelil se s Freudem, ale jejich názory se rozcházely
 analytická teorie:
o vychází z psychoanalýzy, ale pojímá ji jinak
o nepokládá sexuální pudy za určující činitel chování
o kolektivní nevědomí - další část nevědomí
- zdroj E a možné moudrosti
o lidskou osobnost psýché považuje za soustavu 4 hlavních subsystémů:
1. kolektivní nevědomí
- část nevědomí obohacená o pozitivní i negativní zkušenosti
předchozích generací (i zvířecích)
- je zděděná, má silný emoční obsah = archetyp
- archetyp - jádro představy, obecně platné dávné skryté principy,
zjevují se ve snech, mýtech, ovlivňují vědomí, chování
- anima - princip ženství (křehkost, neprůbojnost)
- pomáhá pochopit a ocenit muže
- pokud animus převládne nad její animou => žena se snaží
vyrovnat mužům, ztrácí přirozené ženské vlastnosti
- animus - princip mužství
- je to podobně (prospěch, ale i nebezpečí)
- díky animus-anima => vysvětlení sexuálních rozdílů u lidí
- tam, kde končí 1 princip, začíná druhý (princip taoismu)
- každý princip má něco v sobě z druhého
- další bipolární archetypy - extra/intraverze
2. osobní nevědomí
- jedinec ho získává v průběhu života
- podobné jako Freudovo (potlačené zážitky, city, myšlenky, které
z vědomí šly do nevědomí)
- můžou být i nedořešené problémy = komplexy => škodlivé
3. vědomí - ego
- střed osobnosti
- to, co si uvědomujeme, prožíváme, přemýšlíme
4. Já (das Selbst)
- 1 z archetypů, prvotní základ psyché
- propojuje vědomí a nevědomí
- Jung věřil, že Já podporuje vyváženou syntézu vědomých a
nevědomých procesů, může obohatit Ego a je mu nadřazeno
 rozlišoval osobnosti podle toho, zda se zaměřovaly na vlastní vnitřní svět postoj introverze, nebo na své okolí extraverze, v člověku jsou oba postoje, ale 1 vždy převažuje, na to navázal Eysenk - doplnil dimenzi stabilita-labilita
 rozlišení typů osobnosti pomocí 4 sil „mohutnosti“:
 myšlení - zkoumá, co vnímaný předmět je
 cítění - oceňuje hodnotu předmětu
 smyslové vnímání - smyslová zkušenost
 intuice - poznává skrytý význam předmětu
 kombinací introverze-extraverze a 4 funkcí vytvořil Jung typologii
 ego - obranné mechanismy
- duševní E se přesouvá z 1 subsystému do 2. => může vyvolat nežádoucí
napětí, nebo je využita společenským počínáním
o vytěsnění - nežádoucí myšlenky a přání v nevědomí
- proudění E do vědomí nic nebrání => může být napětí
o sublimace - přesunutí E z nevědomí do společensky přijatelných projevů
o symbolizace - přesun E do sociálně přijatelného počínání => uklidnění
- rituální tance, náboženské obřady, kouření, zamykání
- další teorie - neopsychoanalýza, sociálně psychologická, sociokulturní
- interpersonální - Karen Horneyová
- H. S. Sullivan
- Erich Fromm - definice zralé lásky jako produktivní síly
• humanistická psychologie - základem je existenciální filosofie (vznik v 19. st.) - S. Kierkegaard,
který tvrdil, že každý jedinec má právo svobodně si volit svou pravdu
- psychoterapeutická škola logoterapie V. E. Frankla - založena na
pomoci lidem uplatnit svou vůli ke smyslu (smysl života)
a) Carl R. Rogers (1902 - 1987)
 existencionalista s prvky psychoanalýzy a behaviorismu zdůrazňoval jednotu a jedinečnost člověka
 = nedirektivní / „na člověka zaměřená terapie“
 cílem nedirektivní terapie je rozvíjení osobnosti
 každý člověk má ve svém nitru schopnosti sebeporozumění a proměny vlastního sebepojetí, základních postoj a jednání zaměřeného na vlastní self
 tyto možnosti mohou být využity v definovatelné atmosféře, ve které vládnou podporující psychologické vztahy
 3 nejdůležitější podmínky, které platí v každém vztahu, kde jde o rozvíjení osobnosti (psychoterapeut-klient):
 podmínka kongruence
- shody mezi tím, o terapeut prožívá v organismu a tím, jak tyto prožitky umí
sdělit klientovi
- neskrývat se za profesionální masku, otevřenost
 podmínka pro vytvoření atmosféry
- přijímání jedince jaký je (i s rozpaky, odporem, zlostí, láskou, odvahou…)
 podmínkou vzájemného vztahu je empatické porozumění
 být sám sebou
 terapeut si uvědomuje pocity a osobní významy, který klient prožívá a své pochopení mu sděluje
 hlavní metoda - naslouchání, rozhovory
 je-li někomu empaticky nasloucháno => on začne naslouchat vnitřním prožitkům, váží si sám sebe => projevuje své pocity => stává se víc sám sebou => rozvíjí se => dobrý život (to si zvolil celý organismus)
b) Abraham Maslow (1908 - 1970, USA, studoval chování opic)
 zkoumal lidskou motivaci, vztah jedinců k nižším a vyšším potřebám
 okouzlily ho „vrcholné“ zážitky (peak experiences)
 jedinec je integrovaný celek se specifickými lidskými potřebami = kontinuum, které sahá od nižších potřeb (fyziologie) po naplnění vlastní existence (být tím, kým může být)
 jedinec je motivován uspokojovat nižší potřeby:
1. fyziologické potřeby
2. potřeba bezpečí
- redukce strachu, zmatku, úzkosti
- hlavně v dětství
- dodržováni řádu => děti mají rády rituály v každodenních činnostech (stlaní
postele, předčítání stejné pohádky)
- při změně rodiny často onemocní, poruchy spánku (stěhování, dálkové
studium…)
= fyziologické přežití jedince, pokud nenaplněny => tlak na osobnosti funkce
(hladový člověk)
3. potřeby sociální - lásky a sounáležitosti
- někomu patřit, touha milovat a být milován
- mít „své“ lidi
- zajišťují psychologické přežití
4. potřeby úcty
- vážit si sám sebe, věřit svým schopnostem
- sebeúcta, být uznáván ostatními, prestiž
- zabýval se Eric Berne - transakční analýza
- dítě chce být hodné, aby bylo pochváleno => ještě neví co je dobré/špatné =>
zjišťuje to podle reakce okolí a přizpůsobuje se
- jednání, za které je „pohlazeno“ (tělesně, později úsměvem atd.) posilováno
- platí to i o dospělých
- pokud cítíme ohrožení sebeúcty => emocionální chování jako vztekající se dítě
- tvrdí, že když člověka nikdo dlouho nehladí => vysychá mícha
5. potřeby sebeaktualizace
- pokud 1. - 4. potřeba uspokojena, jedinec se dostává na B-úroveň
- zde rozvíjí bytí v nejhlubším slova smyslu
- na B-úrovni se jedinec touží stát vším, čím se může stát
- vrcholem jsou mystické existenciální zážitky (silné prožitky dobra, krásy, lásky)
 znaky sebeaktualizujícího se jedince:
o odstup a potřeba soukromí
- dokáže být sám, aniž by se cítil osamělý, váží si samoty, soukromí
- zajímá se o druhé, dokáže se věnovat potřebám druhých, umí jim
lépe naslouchat
o nezávislost na kultuře a okolí
- více závisí na vlastním životním stylu a hodnotách
- rozhodný, odpovědný, nezávislý
- odolnější vůči zátěžím života/osudu
o smysl pro humor bez nepřátelství
- jeho žerty nikoho nezraňují
o originalita a tvořivost
- představivost používá ke zvládání problémů v práci i rodině
o sebetranscendence
- opravdu silný, sebeaktualizující
- umí překročit hranice své osobnosti, zapomenout na sebe a věnovat se
problému, být nejspontánnější"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ