I. TEORETICKÁ ČÁST

1.	Syntetické obory

1.1	Definice pojmu „syntetický obor“

1.2	Teoretická východiska

1.3	Historie syntetických oborů

1.4	Modernizace syntetických oborů

1.5	Osobnost pracovníka syntetických oborů

1.6	Vývoj syntetických oborů u nás

2.	Syntetické obory na Pedagogické fakultě OU

2.1

Úvod

2.2	Studijní programy syntetických oborů na PdF

2.2.1

Učitelství pro mateřské školy

2.2.2

Učitelství pro první stupeň ZŠ

2.2.3

Učitelství pro druhý stupeň ZŠ, Učitelství pro SŠ, Učitelství výtvarné výchovy pro SŠ a ZUŠ

2.2.4

Informační technologie ve vzdělávání

2.2.5

Rekreologie

2.2.6

Sociální pedagogika – prevence a resocializace

2.2.7

Speciální pedagogika

2.2.8

Vychovatelství

2.2.9

Asistent pedagoga

II. PRAKTICKÁ ČÁST

3.	Cíle výzkumu

4.

Hypotézy

5.	Použité metody

6.	Zkoumaný vzorek

7.	Rozbor a výsledky zkoumání

8.

Diskuze

" 2.4 Modernizace syntetických oborů

Jak jsem již v předchozí kapitole nastínila, zásadní změna se v oblasti pomáhajících profesí odehrála s nástupem silného proudu industrializace a urbanizace v polovině 19. století. Nově vznikající státní systémy sociálního zabezpečení původně sloužily jen jako záchranná síť pro ty opravdu nejpotřebnější, nicméně už na přelomu 19. a 20. století se objevuje myšlenka na plošnou podporu handicapovaných. Své realizace se dočkala ovšem až mnohem později, v období mezi světovými válkami a ještě výrazněji se prosadila po skončení druhé světové války.
Nové je i postavení církve. Iniciativa řádů není již tak živelná (ve smyslu pomoci každému, kdo pomoc potřebuje), je již organizovanější a jednotlivé diakonie se zaměřují na konkrétní problémy, diakonky absolvují kurzy zaměřené na práci s konkrétní skupinou. V tomto kroku lze již sledovat příklon k dnešním formám sociální práce.
Pro nově vznikající disciplínu bylo nutné ustanovit terminologii a také ji systematizovat. V první etapě etablování můžeme sledovat příklon k medicínské terminologii. Hlavními metodami práce se stala případová práce, casework, a práce s rodinou, před válkami se v Anglii začíná prosazovat také komunitní práce, práce se skupinou, především jako způsob zlepšení životních podmínek sociálně slabých obyvatel velkoměst. V poválečném období sociální práci ovlivňuje čím dál více také pedagogika a psychologie. Je kladen důraz na kontext osobnostního vývoje klienta, jeho motivaci, ale také na zjištění vlivů, které na něj působí. Koncem 40. let je v Anglii rozvíjen model terapeutické komunity, v podstatě v podobě, jak ji známe dnes. Role klienta v rozhodování je posílena, naopak úloha profesionálního managementu oslabena. Tento přístup se poději prosazuje i do práce s dalšími skupinami klientů a dnes jej dobře známe jako jednu z variant péče o klienty závislé na drogách. V padesátých letech pak vzniká také další typ pomoci – linky důvěry. Od šedesátých let se pak pomáhající profese dostávají stále více do sféry státu.
Specifickým fenoménem, který se šíří také od šedesátých let a největší boom prodělal v letech sedmdesátých, jsou různá dobrovolnická hnutí, hnutí podporující lidská práva znevýhodněných jedinců a svépomocné skupiny. Asi nejznámější z nich je organizace Anonymní Alkoholici, která byla založena již roku 1935 v USA a dnes má asi dva miliony členů po celém světě. Tyto svépomocné skupiny jsou v důsledku reakcí laické veřejnosti na chybění určité služby. Ze začátku byly odborníky přehlíženy, ale vzhledem k úspěšné praxi některých jsou nyní akceptovány jako doplněk státem poskytovaných služeb."

Obsahuje tabulky. Čistý text dosahuje cca 26 stran.