"1. Základné pojmy z oblasti učenia.
(Učenie v užšom a širšom chápaní, znaky ľudského učenia, druhy učenia).
Paměť a učení
Pojem paměti je znám již z předfilozofické doby. Řekové měli svou bohyni Mnémé a múzu Mnémosyné. Platon chápal paměť v rámci své filozofie jen jako rozpomínání na svět ideí. Tělesná hmota mu tento proces spíše jen blokovala. Jeho žák Aristoteles pak věnoval paměti celý spis a vyslovil v něm již pravidla vybavování podobná pozdějším asociačním zákonům. Paměť chápal jako získanou dispozici. Dokonce se ji pokoušel i materiálně vyložit - v dětství je prý slabá pro měkkost hmoty, ve stáří naopak. Zatímco pro Aristotela bylo pamětí teprve podržené, Vives v renezanci označil jako výchozí funkci paměti již sám proces vštěpování. Sv. Augustin považoval dokonce schopnost zpřítomnění dříve vnímaného za důkaz nehmotnosti duše. S rozvojem psychologického poznání se její pojetí stále upřesňovalo. Dodnes však nemůžeme říci, že bychom ji plně porozuměli.
PAMĚTÍ se rozumí schopnost organizmu aktuálně přijímat, uchovávat a znovuvybavovat si osvojené obsahy duševního dění, zahrnuje každý duševní proces na který je možné se soustředit (od dílčích počitků, vjemů, představ, osvojených pojmů, myšlenek, systémů znalostí i dovedností, přes citové asociace, vztahy, postoje, až po motivy, volní vypětí, hodnoty, adaptační mechanizmy aj.), je tedy (stejně jako pozornost) "funkci nespecifickou".
* DRUHY PAMĚTI
Výsledky výzkumů posledních třiceti let potvrzují názor, že paměť je uspořádána modulárně, tedy v odlišných a vzájemně spolupracujících oddílech (modulech). KRÁTKODOBÁ paměť např. představuje uchovávání informací do deseti sekund (paměť "senzorická" jen setiny vteřiny, "ikonická" 1 - 3 sec., "pracovní" až několik hodin), vedle toho však DLOUHODOBÁ paměť sice není tak živá a detailní, zato uchovává informace týdny až celý život.
V dlouhodobé paměti byla diferencována jak věcná DEKLARATIVNÍ složka, zahrnující faktické údaje, obsahující tedy informace sémantického (logicky uspořádané znalosti) a epizodického charakteru (názorné obsahy úzce vázané na emoce), tak složka PROCEDURÁLNÍ, obsahující pouze strategie a postupy. Byl také potvrzen předpoklad nezávislosti verbální a vizuální paměti.
Podle nejrůznějších hledisek jsou rozlišovány i další druhy paměti (názorná, čichová, vizuální, auditivní, verbální, motorická, prostorové či časové uspořádání, bezprostřední či zprostředkovaná, bezděčná nebo záměrná, mechanická i logická, citová, pro vědění, pro ideje, pro chování aj.).



* FÁZE PAMĚTI
Jednotlivé fáze paměti - vštěpování (fixace), podržení (retence) a třídění informací do různých struktur (registrace) a vybavování (reprodukce), popř. znovupoznání (rekognice) - představují nejen specifické děje, ale mohou vykazovat u jedince i odlišné kvality.
1. VŠTĚPOVÁNÍ
Začíná prvotním zhodnocením subjektivní důležitosti informace ještě v průběhu vnímání selektivní funkcí pozornosti, je-li postoupena do krátkodobé paměti následují procesy "vnitřního pojmenování" a bezprostředního "opakování si", které slouží k hledání vazeb nezbytných k jejímu přechodu do dlouhodobé paměti.
Vštěpování probíhá bezděčně nebo záměrně, výsledná kvalita paměti však spočívá vždy vedle adekvátních schopností (koncentrace, inteligence aj.), vlastností a motivaci (citové vztahy, potřeby, cíle, postoje, zájmy, plánovitost, hodnoty) zvláště na přiměřených podmínkách (vnějších - čerstvý vzduch, klid, osvětlení aj., i vnitřních - vyloučení smutku, únavy, bolesti, slabých ambic či sebedůvěry atp.) a optimálním pedagogickém postupu podněcujícím koncentraci, využívajícím dosaženou úroveň poznávacích procesů, respektujícím možnosti porozumění a aktivizujícím zaujetí prostřednictvím imaginativně-emotivních funkcí."