"1. Úvod
Chceme-li se zabývat otázkou lidské nemoci, měli bychom si nejprve uvědomit, kdo je člověk neboť nemoc neexistuje jako taková sama o sobě, nýbrž se vždy projevuje v konkrétním případě, v rámci svého hmotného nositele. člověk není jediný tvor, který může být nemocen, existují samozřejmě i nemoci rostlin a zvířat. V této práci se však budu zabývat výlučně nemocí lidskou.

2. Vtah mysli a těla
Vztah mysli a těla je přístupný pozorování každému člověku v běžném denním životě. Už v dětském věku se učíme, že mysl a tělo se ovlivňují a během života získáme s tímto vzájemným ovlivněním své vlastní zkušenosti. A tak někteří chodí běhat, jiní relaxují a myslí pozitivně, někdo za účelem zlepšení svého duševního stavu prolévá tělem alkohol. Někteří lidé jsou schopni ovládat myslí dokonce své vegetativní pochody jako je teplota, rytmus srdce a podobně. Kromě těchto příkladů jsou mysl a tělo v neustálém těsném kontaktu, který si většinou neuvědomujeme.
Děti bývají většinou se svým tělem více v kontaktu než dospělí, pohybují se a vyjadřují své city mnohem uvolněněji. Dospělí se snaží více ovládat své projevy, mít je pod kontrolou v situacích, kdy je to nutné, avšak často se potlačování stává automatickým a spontánnost projevu se ztrácí. Mentální procesy jsou prožívány jako na těle nezávislé, jako by nebyly provázeny tělesnými změnami. Toto odcizení vlastnímu tělu můžeme pozorovat například při vstupu dítěte do školy, kdy se děti učí vytvářet skutečnost především pomocí slov a jsou nuceny ovládat tělo ( hodinové sezení v lavicích ). Většina signálů těla o potížích je přehlížena, aktivně omezována či dokonce potlačována. Jestliže se dítě naučí ignorovat signály o svalovém napětí a pozděi i jejich uvědomování vůbec, dojde postupně k narušení mechanismů vědomých vazeb mezi tělem a myslí, tělo a představa o těle se stále více přestávají shodovat.
Tělo a mysl se ovlivňují, ať už si toho jsme vědomi či nikoliv. Přemýšlení o činnosti nebo její představa současně připravují svaly k jejímu provedení, tělesná odpověď se zvětšuje v případě většího citového náboje situace. Prožíváme - li stavy stresu a úzkosti často, mohou se tělesné změny stát trvalými a vést časem k závažnějším poruchám. Naopak vnitřní klid a vyrovnanost nás do značné míry ochraňují i před tělesným strádáním.
Je třeba si uvědomit, že stav duševní sklíčenosti působí na všechny buňky, ze kterých je tělo složeno. Každá buňka pod vlivem depresivní informace mění způsob a řád své přirozené existence a nežije jako buňka živá a zdravá. Následkem snížení odolnosti každé jednotlivé buŇky můžeme pozorovat snížení životaschopnosti a obranyschopnosti celého organismu, tělo chřadne a stává se vhodnou půdou pro působení rozličných škodlivých bakterií či virů. Příčina nemoci však není v působení těchto virů a bakterií nýbrž v neschopnosti těla v oslabeném stavu se s těmito škodlivými vlivy vyrovnat.
Při hledání hmotné souvislosti mezi tělem a myslí upozorňují někteří autoři na blízkostmotorických oblastí mozkové kůry s oblastmi myšlení a cítění a také na tendenci procesů probíhajících v mozkové tkáni šířir se do okolí. Vidí rovněž možnosti dramatických tělesných změn na základě změn mozkové tkáně (viz Masters,R.:Naslouchejte svému tělu), jiní se na základě pozorování souvislostí tělesného a duševního života, zejména emocí a změn vegetativního nervového systému domnívají, že prostředníkem mezi hmotnými orgány a duchovní silou je sympatikus. Tak například afekt hněvu, který bývá provázen podrážděním sympatiku dokáže rušit spáneki zažívání. Také srdce je sval, jehož funkce je zejména v udržení proudění krvea tento sval jistě nemá nic společného s našimi pocity a s láskou. Ze zkušenosti však víme, že právě láku pociťujeme zejména v krajině srdeční.Francouzští autoři se podle Baudyše (in Bezděk,C.:Záhada etikoterapie) domnívají, že příčinou pocitů není srdce samo, ale sympatické pleteně umístěné v krajině srdeční."