1.	V mém pokoji

2.	Snídaně, ranní hygiena a oblékání

3.	Závěrečný běh do školy

4.

Ve třídě

"Ranní vstávání

Ranní vstávání, to bývá jeden z mých nejhorších sportovních výkonů. Je 7:30, budík zvoní. Znechucen tímto pronikavým zvukem házím budíkem do dáli. „Prásk“, budík si proráží cestu mým zcela novým oknem. Nijak nevzrušen spím dál. Jak je krásné pospat si na tom nejlepším kusu nábytku, který znám. Po patnácti minutách si říkám, že už by bylo dobré vstávat ovšem tělu se nechce, ale vstávám. Nejprve se musím dostat od postele ke dveřím, není to věc lehká. Podívám se na hory oblečení poházené po zemi. Nu dobrá. Odrazím se nohama od postele a plavu jak můžu, abych se dostal ke dveřím. Ha ha jsem tam. Otevírám dveře a vidím něco hrozného. Studený pot polil mé čelo a všechny mé vlasy vstaly hrůzou. Rozklepaly se mi nohy. Promnu si oči a koho nevidím. Vždyť je to má sestra v pleťové masce. Jé opět jsem se lekl, když jsem ji viděl.
Po schodech sejdu do kuchyně. To je mé druhé nejoblíbenější místo po posteli. Na stole leží dva nevábně vypadající chleby a hrnek kávy. Nemám zájem. My totiž musíme doma šetřit a proto po dopití kávy vyklepneme tzv. „lógr“ na filtrační papír a dáme usušit na sluníčko, jelikož nemáme kamna. Na sluníčku to proschne a my máme kávu znovu k použití. Proboha, vždyť je 7:49, škola začíná za 11 minut. Co mám dělat. Rychle běžím do koupelny, opláchnu se dešťovou vodou, vyčistím si zuby ocelovým kartáčem a jdu opět do svého pokoje hledat oblečení. Úkol to není jednoduchý. Kalhoty v posteli, tričko ve skříni, ponožky v šuplíku. No mohl bych si někdy uklidit. Rychle je 7:55, sjedu po schodech a běžím ke vchodovým dveřím. Otevřu a okamžitě mě skolí pes. Skočí na mě a řádně mi ulízá vlasy. My jsme si ho tak vycvičili, protože hřeben je moc drahý a stejně se nevyrovná pejskovi. Jdu k brance, vypnu elektřinou nabitý plot, odmotám ostnatý drát, vyjmu palisádu a vysunu žebřík. Přelezu branku a běžím do školy.
Běžím, běžím je 7:58 nemám šanci to stihnout. Přeběhnu dálnici, přeskočím popelnice, přeplavu břeh Labe, cestou snad uschnu. Vypůjčím si kolo a rychlostí 40km/h jedu po cyklistické stezce do školy. Uzavírka, slézám z kola a běžím dále, cíl se blíží, škola je na dosah. Míjím pozemky školy. Jo už jsem skoro tam. Zrovna máme hodinu motorových vozidel s panem učitelem Tůmou. Vlítnu do učebny a ihned mě všichni sjedou pohledem. Podívám se do předposlední lavice, kde sedívá můj spolužák často nazývaný „Vetchá noha“ a musím se smát. Podívám se na pana učitele a hned mě oslní svatozář. Po nasazení slunečních brýlí vidím jeho úsměv. „ Jo na tom, Tichej máš pět minut“, přičemž můj milý spolužák Thomas řekne šest minut. Usadím se do své lavice a přemýšlím o tom, jak by bylo krásné ještě spát."