1.

Úvod

2.	Lidská práva a svobody

3.	Listina základních práv a svobod

4.	Realizace práv a svobod

5.	Rasová nesnášenlivost

6.	Konkrétní problémy

6.1.	Přistěhovalectví ve Francii a Německu

6.2.	Situace v USA

6.3.	Rómové v Čechách

7.	Vize do budoucnosti

“ Znění článku 1 Listiny základních práv a svobod, že lidé jsou svobodní a rovni v důstojnosti i v právech znamená, že nelze vydat žádný právní předpis, který by některé lidi nebo jejich skupiny v jejich právech omezoval a určité občany diskriminoval. Jde tedy o výrazný posun od formulace v článku 1 Všeobecné deklarace lidských práv, kde se uvádí, že takovými se lidé již rodí. Na to navazuje ustanovení článku 3 ods.1 Listiny základních práv a svobod, že základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. Uvedené znění naplňuje ustanovení článku 2, v nichž se účastnické státy zavazují zajistit tato práva všem jednotlivcům bez jakéhokoliv rozlišování.

Ukazuje se, že realizace i těchto základních ustanovení naráží na řadu problémů. Příkladem jsou rasistické útoky na Vietnamce a jiné Asijce a nedostatečná jejich ochrana. Značně složité a kontroverzní je i postavení Rómů. Ale nejde jen o nenávist rasovou a etnickou, která ostatně souvisí i se sociální problematikou. Nebrání nebo pohrdání těmito základními principy a závazky československého státu odůvodňovaná v jiných souvislostech např. tím, že jde o dočasné omezení občanských práv, nebo jen omezení toliko pro část občanů, je popředím trpkých zkušeností z minulosti, na něž se Listina ve své Preambuly odvolává. Při nastolování totalitních režimů se omezování občanských práv vztahovalo vždy nejprve na některou kategorii občanů a třeba jen ne příliš výrazně (zejména z hlediska těch, kterých se to přímo nedotklo), brzo však zasáhlo kategorie další a proklamovaná dočasnost se natolik vžila, že se stala principem politického a právního života. Byla podřizována tzv. vyšším cílům nebo zdůvodňována nezbytností danou obtížemi při deklarované cestě k zářivým zítřkům. Mnohdy ti, kteří původně omezování občanských práv některých kategorií občanů odůvodňovali, prosazovali, nebo se podíleli na organizování kampaní proti nim, se stali sami jejich oběťmi. I proto je třeba uznávat neporušitelnost přirozených práv člověka, práv občana a svrchovanost zákona, jak se v Listině základních práv a svobod uvádí. V Listině se uvádí, že stát je založen na demokratických hodnotách. Je přirozené, že demokratický stát musí tyto své principy a hodnoty bránit. Takové ustanovení nacházíme např. v ustanovení §260 a 261 trestního zákona o podpoře a propagaci fašismu a podobného hnutí.

S rasovou nesnášenlivostí a diskriminací se dnes setkáváme na každém kroku. Rasová nenávist se dnes projevuje nejen vůči spoluobčanům jiné pleti, ale hlavně vůči zahraničním pracovníkům. Tito dělníci jsou většinou najímáni na nejhorší práce, ale na to rasisté nehledí a argumentují své rasistické čistky tím, že cizinci jim berou práci.

Ostré kampaně ze strany rasistických a neofašistických organizací vůči barevným přistěhovalcům se vedou v SRN. V Německu žije početná menšina Turků, proti kterým směřují hlavní rasistické akce. V roce 1981 byl vydán tzv. heidelberský manifest, který podepsalo i několik západo-německých profesorů. Ve výzvě se hovoří o "etnické katastrově“, o tom že prý v německé kultuře začínají převažovat cizí vlivy apod. Zvláště dnes, kdy většina obyvatel bývalé Jugoslávie opouští své domovy, velká část z nich odchází do Německa. To se určitě neobejde bez odezvy různých rasistických a neofašistických organizací."