1.

Úvod

2.	Teoretická část

2.1.	Člověk a kůň

2.1.1.

Historie vztahu mezi člověkem a koněm

2.1.2.

Kůň jako válečný stroj

2.1.3.

Postavení koně v dnešní době

2.2.	Animoterapie

2.2.1.

Hiporehabilitace

2.2.2.

Česká hipoterapeutická společnost

2.2.3.

Hipoterapie

2.2.4.

Léčebně psychologicko-pedagogické ježdění

2.2.5.

Sport handicapovaných

2.2.6.

Paradrezura

2.2.7.

Paravoltiž

2.3.	Působení hipoterapie

2.3.1.

Normalizace svalového tonu

2.3.2.

Facilitace posturoreflexních mechanismů

2.3.3.

Korektní sed

2.3.4.

Vyvolání vzorce chůze a jeho reedukace

2.3.5.

Nahrazování starých patologických pohybových vzorců

2.3.6.

Ovlivňování psychiky

2.4.	Nejčastější onemocnění CNS

2.4.1.

Dětská mozková obrna (DMO)

2.4.2.

Morbus down (Down syndrom)

2.5.	Nejčastější ortopedická onemocnění

2.5.1.

Skolióza

2.6.	Indikace a kontraindikace hipoterapie

2.6.1.

Neurologie

2.6.2.

Ortopedie

2.6.3.

Interní lékařství

2.6.4.

Indikace a kontraindikace u pedagogicko-psychologického ježdění

2.7.	Kineziologický rozbor kroku koně

2.8.	Teorie dynamické psychoterapie Michaely Scheidhackerové

2.9.	Cíl a úkoly práce

2.10.

Hypotézy

2.11.

Výzkum

2.11.1.

Charakteristika jednotlivých klientů

2.11.2.

Způsob sledování

2.11.3.

Vyhodnocení výzkumu

3.	Praktická část

3.1.	Popis koně vhodného pro hipoterapii

3.2.	Zásady lonžování

3.3.	Práce u rampy

3.4.	Příchod pacienta a základní informace

3.5.	Bezpečnostní opatření

3.6.	Nasedání-ze země-z rampy

3.7.

Výstroj

3.8.	Kazuistika č.1

3.9.	Kazuistika č. 2

3.10.

Kazuistika č. 3

3.11.

Kazuistika č. 4

3.12.

Kazuistika č. 5

3.13.

Kazuistika č. 6

3.14.

Diskuse k výsledkům

3.15.

Diskuse k hypotézám

3.15.1.

Úvaha nad hypotézami a výsledky

3.16.

Já a koně

4.

Závěr

5.	Seznam literatury

"3. HIPOREHABILITACE
Hiporehabilitace je bezkonkurenčně nejkomplexnější terapie, která v sobě spojuje prvky fyzio- , psycho-, socioterapie, přičemž pořadí je dáno sledovaným cílem. Pro svou komplexnost je určená pro širokou škálu klientů s psychickými, fyzickými či výchovnými problémy, z čehož vychází rozdělení do jednotlivých forem s odlišnými cíli a metodikami.
Hiporehabilitace je stimulace jezdce trojdimenzionálním pohybem koně. Tento pohyb napodobuje chůzový mechanismus člověka a vede k uvolnění spasticity (napětí svalu). Další stimuly jsou přenášeny na páteř, zapojením mezilopatkových a zádových svalů dochází ke vzpřímení, ovlivnění postury a tím k prohlubování dechu. Toto napomáhá k nácviku chůze, tréninku rovnováhy, koordinace pohybu, posilování ostatního svalstva se sklonem k oslabení.
Hiporehabilitace je cílená terapie, středem zájmu je vždy klient a jeho problém. Kůň není účel, nýbrž prostředek v rukou terapeuta a plně se podřizuje potřebám metodiky této terapie. Rozlišují se tři formy hiporehabilitace - hipoterapie, pedagogicko-psychologické ježdění a sport handicapovaných. (4)

3. 1 Česká hipoterapeutická společnost
Česká hipoterapeutická společnost (ČHS) byla založena v roce 1991. Je to dobrovolné, nezávislé a nepolitické občanské sdružení, jehož smyslem je šíření rehabilitace prostřednictvím koně, včetně psychoterapeutického přístupu, integrace a sportovního vyžití postižených. ČHS sdružuje lékaře, fyzioterapeuty, pedagogy i jezdecké instruktory, všechny ty, kteří používají koně v lékařství, pedagogice a sportu.
Významnou složku členské základny tvoří pacienti - klienti a rodiče handicapovaných.
Cílem ČHS je prosazovat a udržovat odborné provádění metody, školit pracovníky, zajištovat vydávání odborné literatury, sloužit jako informační databáze a zprostředkovat kontakt mezi jednotlivci. Dále navazovat kontakt s příslušnými odbornými organizacemi v Čechách i na mezinárodní úrovni, pomáhat při zakládání nových center a při výměně zkušeností mezi centry již fungujícími i rozvíjet kontakty se společnostmi podobného zaměření - Česká rehabilitační a fyziatrická společnost, Česká jezdecká federace, Riding for the Disabled Association. (13)

3. 2 Hipoterapie
Hipoterapie se zařazuje mezi proprioceptivně - neuromuskulárně facilitační metody. Jedná se o metodu využívající ve vysokém rozsahu podněty z periférie organismu, které cíleně ovlivňují postihnuté funkce lidského těla.
Jde o speciální formu fyzioterapie prostřednictvím koně. Je to nerozšířenější forma animoterapie – léčba využívající působení zvířat na člověka. Význam animoterapie v současnosti roste, vzájemnou interakcí „člověk – zvíře“ se v posledním období zabývá stále více teoretických, ale i klinických odborníků. Způsobuje to neustále rostoucí odcizování se člověka od přírody. Následkem toho vzniká nedostatek podnětů a vazeb, se kterými se člověk během celého svého vývoje setkával.(4)

Tato metoda v sobě zahrnuje nejen prvky fyzické, ale také psychické a sociální terapie. Na základě indikace lékaře (neurolog, rehabilitační lékař) tuto rehabilitační metodu využívá pro práci s klienty fyzioterapeut. Ideální je cílená, individuální terapie indikovaná a prováděná malým týmem, jehož členy jsou minimálně lékař, fyzioterapeut (psycholog, speciální pedagog) a cvičitel jezdectví (držitel cvičitelské licence České jezdecké federace), který je odpovědný za výběr a vedení koně. Střediska pro hipoterapii akredituje Česká hiporehabilitační společnost.(11)"

Práce obsahuje 1 fotografii, rozsah čistého textu je cca 33 stran.