1.

Úvod

2.	40. léta v českých zemích

3.	Rakouská monarchie ve 40. letech

4.	Události roku 1848

a) Ve Vídni
b) V Praze

5.	Konec revoluce a její důsledky

6.	Obrázková příloha

7.	Použitá literatura

"V Rakousku před revolucí 1848 byla většina autorů opozičních brožur pro rozdělení vládní moci a pro účast buržoazie na vládě, menšina byla pro josefínský absolutismus. První skupina se rozdělila na stoupence stavovských sněmů a reforem a na stoupence moderních reprezentativních reforem bez ohledu na stará historická práva jednotlivých zemí. Rakouští autoři se zajímali především o obecný program přestavby Rakouska, méně o zahraniční politiku, o národnostní otázce neměli velký přehled. Národnostní hnutí neněmeckých a nemaďarských národů podceňovali a na druhé straně přeceňovali nebezpečí ruského politického panslavismu. Autoři z Čech si jen výjimečně všímali sociálních otázek, zato jim především šlo o otázku národnostní. Bojovali především o prosazení češtiny ve školách.
Vláda Františka I. byla jeho italskými poddanými charakterizována jako vláda „Nerona v županu“, podivná směsice lidovosti, patriarchalismu a neuvěřitelné tvrdosti, nepřekonatelné strnulosti, strachu z rozhodování. Jeho syn Ferdinand byl slabomyslný, proto doufal druhý Františkův syn František Karel, že císařem se stane on a ne Ferdinand, ale dynastický legitimismus byl silnější. František Karel i jeho manželka Žofie byli přesvědčeni, že o tom rozhodl Metternich, který si vybral spíš nulu Ferdinanda než ctižádostivějšího Františka Karla.
Jednotlivé země měly vlastní správní orgány: politické, kterým se říkalo gubernia, soudní, zvané apelační, kriminální vrchní soudy, úřady finanční a účetní a vojenská generální komanda. Pro Čechy byly tyto úřady v Praze, kde byl zemským šéfem arcivévoda Štěpán, pro Moravu a Slezsko v Brně, kde byl představitelem hrabě Rudolf Stadion.
České země měly také poměrně hustou síť měst, i když Praha byla až na čtvrtém místě za Vídní, za Milánem a Benátkami. Brno bylo až na třináctém místě. Slovanské obyvatelstvo se odhadovalo na 13 miliónů, maďarské na 4 milióny, německé nejvýše na 6 miliónů, italské na 4,3 milióny. V Čechách se počet českého obyvatelstva odhadoval na 2,5 miliónu, německého na milión, na Moravě a ve Slezsku se počítalo asi s 300 000 Němci a zbytkem slovanského obyvatelstva."

Obsahuje obrázky.