1.	Právo procesní

1.1	Civilní a veřejné soudnictví

2.	Literatura k římskému procesu civilnímu

3.	Prameny římského práva procesního

4.	Civilní proces

5.	Postavení stran

6.	Vývojová stadia soudního procesu

6.1	Řízení, proces legisakční

6.2	Proces formulový

6.3	Řízení extraordinérní

7.	Proces legisakční

7.1	Rozhodčí osoba

7.2	Speciální orgány

7.3	Příslušnost soudů

7.4	Popis legisakčního procesu

"Prameny římského práva procesního
- Zákon 12cti desek – nejstarší pramen, řízení před soudem
- z doby republikánské – Fragmenty zákonů (př. Lex vubria – úprava příslušnosti soudnictví v určitých municipiích – města na území ŘŘ, ale není to Řím)
- Gaiovy Instituce – Osoby, Věci, Žaloby – hlavně ve 4. knize Žaloby (pojednával i o procesních institutech, které už v jeho době neexistovaly – pedagogický význam, význam pro nás)
- Iustiniánská kodifikace – extraordinární proces
- nálezy právních jednání, úkonů – nalezeny v Egyptě na přelomu 19./20. století
- + neprávní prameny – prameny, které nenapsali právníci, díla spisovatelů, básníků, filosofů – př. Cicero – zabýval se řečnictvím (dále např. Demosthénes, Isokrathés), vystupoval jako obhájce, své řeči sepisoval, zabýval se i právními věcmi – zejména Řeči pro Murena = pramen poznání římského práva civilního


Civilní proces
- 3stranná struktura:
1. strana = žalobce = actor = petit = ten, který něco žádá (žádat = petor, petere)
2. strana = žalovaný = reus = ten, který něco popírá, odpírá (odpírat = infitor infitari)
3. na vrcholu je soud = nestranná instituce, která posoudí oprávněnost nároků žalobce a oprávněnost námitek žalovaného, vydá rozhodnutí = učiní nález – ten je závazný pro obě strany, žalobce i žalovaný se mu musí podrobit
- žalobce i žalovaný musí navzájem spolupracovat, účastnit se řízení a rozsudku se podrobit
- soudní řízení bylo zavedeno proto, aby se zabránilo svépomoci – původní řešení sporů = silou
- soudní řízení se od nejstarších dob dělilo na 2 stádia:
(profesor Vážný – iurisdikční, iurisdikační)
1. stadium – před právem = in iure – pravomoc státních orgánů – praetor jako představitel státu jako soudní orgán vyslechl obě strany, nároky žaloby i námitky obžalovaného, potom formuloval spor
2. stadium – u soudce = apud iudicem – soud se zabýval materiální stránkou věci – probíhalo zde dokazování, na základě důkazů soudce vynesl rozsudek, soudce nevystupoval jako orgán státu, ale byla to soukromá osoba = soukromý soudce (iudex privatus), prostý občan (obvykle z vyšší třídy – senátor nebo jezdec), kterého si strany zvolili, rozhodnutí soudce bylo pro obě strany závazné a vynutitelné!
x dnes řízení od počátku do konce rozhoduje soudce jako orgán státu"

Práce je psaná v odrážkách a klíčová slova jsou zdůrazněna tučně.