1.

Renesance

1.1.	Charakteristika období

1.2.

Hudba

1.3.	Období a předsavitelé

1.3.1.

I. generace (Burgunďané)

1.3.2.

II. generace

1.3.3.

III. generace

1.3.4.

Zbytek Evropy

1.3.5.

Vrcholná renesance Itálie

1.3.6.

Nejvýznamnější skladatelé

1.3.6.1.

Giovanni Pierluigi da Palestrina (1525 - 1594)

2.

Baroko

2.1.	Charakteristika období

2.2.

Hudba

2.2.1.

Barokní vokální hudba

2.2.1.1.

Opera

2.2.1.2.

Oratorium

2.2.1.3.

Kantáta

2.2.2.

Barokní instrumentální hudba

2.2.2.1.

Sonáta

2.2.3.

Nejvýznamnější skladatelé

2.2.3.1.

Antonio Lucio Vivaldi (1678 - 1741)

2.2.3.2.

Johann Sebastian Bach (1685 - 1750)

2.2.3.3.

Georg Friedrich Händel (1685 - 1759)

2.2.3.4.

Henry Purcell (1658 - 1695)

2.2.3.5.

Georg Philipp Telemann (1681 - 1767)

3.	Klasicismus

3.1.	Charakteristika období

3.2

Hudba

3.2.1.

Formy

3.3.	Období a představitelé

3.3.1.

Předklasicismus

3.3.2.

I. Vídeňská škola - představitelé

3.3.2.1.Franz Joseph Haydn (1732 - 1809)

3.3.2.2.

Wolfgang Amadeus Mozart (1756 - 1791)

3.3.2.3.

Ludwig van Beethoven (1770 - 1827)

3.3.2.4.

Christoph Willibald von Gluck (1714 - 1787)

3.3.3.

Český klasicismus - představitelé

3.3.3.1.

Jan Jakub Ryba (1765 - 1815)

4.	Romantismus

4.1.	Charakteristika období

4.2.

Hudba

4.3.	Období a představitelé

4.3.1.

Raný romantismus

4.3.1.1.

Franz Schubert (1797 – 1828)

4.3.1.2.

Carl Maria von Weber (1786 – 1826)

4.3.2.

Rozvinutý romantismus

4.3.2.1.

Felix Mendelssohn-Bartholdy (1809 – 1847)

4.3.2.2.

Fryderyk Chopin (1810 – 1849)

4.3.3.

Novoromantismus

4.3.3.1.

Hector Berlioz (1803 – 1869)

4.3.3.2.

Richard Wagner (1813 – 1883)

4.3.3.3.

Johann Baptist Strauss (1825 – 1899)

4.3.4.

Klasicko-romantická syntéza

4.3.4.1.

Johannes Brams (1833 – 1879)

4.3.5.

Rusko

4.3.5.1.

Modest Petrovič Musorgskij (1839 – 1881)

4.3.5.2.

Petr Iljič Čajkovskij (1840 – 1893)

4.3.5.3.

Sergej Vasiljevič Rachmaninov (1873 – 1943)

4.3.6.

Česká národní hudba

4.3.6.1.

František Škroup (1801 – 1862)

4.3.6.2.

Bedřich Smetana (1824 – 1884)

4.3.6.3.

Antonín Dvořák (1841 – 1904)

4.3.6.4.

Zdeněk Fibich (1850 – 1900)

4.3.7.

Norsko

4.3.7.1.

Edvard Hagerup Grieg (1843 – 1907)

4.3.8.

Itálie

4.3.8.1.

Gioacchino Rossini (1792 – 1868)

4.3.8.2.

Giuseppe Verdi (1813 – 1901)

5.	Impresionismus - hudba přelomu století

5.1.	Charakteristika období

5.2.

Hudba

5.3.	Představitelé

5.3.1.

Francie

5.3.1.1.

Claude Debussy (1862 – 1918)

5.3.2.

Německo

5.3.2.1.

Richard Strauss (1864 – 1949)

5.3.3.

Česká národní hudba

5.3.3.1.

Karel Kovařovic (1862 – 1920)

6.	Hudba 1. poloviny 20. století

6.1.	Charakteritika období

6.2.

Hudba

6.2.1.

Styly

6.3.	Období a představitelé

6.3.1.

II. Vídeňská škola

6.3.2.

Pařížská šestka

6.3.3.

Zakladatel moderní hudby

6.3.3.1.

Paul Hindemith (1895 – 1963)

6.3.4.

Východoevropská hudba

6.3.4.1.

Sergej Prokofjev (1891 – 1953)

6.3.5.

Západoevropská hudba

6.3.5.1.

Carl Orff (1895 – 1982)

6.3.5.2.

Kurt Julian Weill (1900 – 1950)

6.3.6.

Česká hudba I. poloviny 20. století

6.3.6.1.

Leoš Janáček (1854 – 1928)

6.3.6.2.

Alois Hába (1893 – 1973)

6.3.6.3.

Jaroslav Křička (1882 – 1969)

6.3.6.4.

Miroslav Krejčí (1891 – 1964)

6.3.6.5.

František (Iša) Krejčí (1904 – 1968)

7.	Hudba po II. světové válce

7.1.	Charakteristika období

7.2.	Období a představitelé

7.2.1.

Itálie

7.2.1.1.

Luigi Nono (1924 – 1990)

7.2.2.

Česká (Slovenská) hudba

7.2.2.1.

Ilja Hurník (1922 - 2013)

7.2.2.2.

Ján Cikker (1911 – 1989)

8.	Obsah opery

8.1.	Aida – G. Verdi

8.1.1.

1. Dějství

8.1.2.

2. Dějství

8.1.3.

3. Dějství

8.1.4.

4. Dějství

8.2.	Prodaná nevěsta – B. Smetana

8.2.1.

1. Dějství

8.2.2.

2. Dějství

8.2.3.

3. Dějství

8.3.	Tristan a Izolda – R. Wagner

8.3.1.

1. Dějství

8.3.2.

2. Dějství

8.3.3.

3. Dějství

9.

Zdroje

"1 Renesance
1.1 Charakteristika období
Období renesance probíhalo zhruba okolo 15. – 16. století a tento významný umělecký sloh šel ruku v ruce s novým myšlenkovým hnutím – humanismem. Toto hnutí kladlo důraz na ekonomicko - společenský rozvoj, zájem byl hlavně o lidský, smyslově nazíratelný svět, byla to éra rozvoje poznání a zejména přírodních věd.
Celé toto období bylo inspirováno antikou. Středem zájmu je člověk a lidské bytí. Umělci renesance byli často i vědci, lidé měli všeobecný rozhled a vzdělání, umělci zastávali zároveň více profesí. Proto vznikl pojem „renesanční člověk“ neboli člověk všestranně nadaný. Umělci se snažili proniknout do podstaty žití, snažili se přijít na podstatu lidských citů a povah, hledali individualitu, racionalitu, harmonii, vyrovnanost, snažili se o realistické ztvárnění světa, kladli důraz na dokonalost.
Kolébkou a centrem renesance se stala Itálie (přesněji Florencie). Renesance se neprojevila jen v hudbě, ale v mnoha dalších uměleckých disciplínách například: v literatuře (Dante, Boccaccio, Petrarca, Villon, Shakespear, Cervantes), v sochařství (Michelangelo), v malířství (da Vinci, Boticelli, Rafael Santi) a v mnoha dalších disciplínách.
1.2 Hudba
Hlavní význam v renesanci má stále (stejně jako v minulosti) vokální hudba. Charakter hudby je i nadále polymelodický, až ke konci 16. století se důraz klade na harmonii. Hudba byla v renesanci neodmyslitelnou součástí každodenního života nejen králů a knížat, ale i lidí u dvora či „hudebních amatérů“ z měšťanské vrstvy. Hudba kolem sebe vířila vysoký všeobecný rozhled a vzdělání, také kulturu, znalost řečí, někdy i zběhlost ve filozofii.
Co se týče smyslové podstaty renesanční hudby, jednalo se hlavně o polymelodický sloh se srozumitelným textem (oproti středověkému napětí a křížení hlasů). Nejcharakterističtějšími znaky renesanční hudby byla tzv. „volná imitace“ (jedná se o napodobení či kompoziční techniku spočívající v umístění motivu či delšího hudebního úseku v různých hlasech) a také se vyvíjela harmonie. Zpívalo se hlavně čtyřhlasně a komponuje se tak, že každý úsek textu má svůj melodický nápad a ten se postupně rozvíjí a je přebírán dalšími hlasy.
Komponovaly se hlavně tenorové mše (chorál nebo světské písně) či mše parodické (zkomponovány na nějakou předlohu, často se jednalo o předlohu světskou). V 16. století propukl rozvoj svébytné instrumentální hudby. Po takřka celé období renesance byla nejdůležitějším útvarem hudby tzv. cyklická mše (lat. missa). Jednalo se o nejvyšší bohoslužebný obřad katolické církve. Tyto cyklické skladby se hrají dodnes na mších v kostelech, ale také je můžeme zaslechnout v koncertních síních.
Rané období renesance je označováno jako nizozemská škola. Pojmenování vzniklo díky skupině skladatelů, kteří žili a působili hlavně na území dnešního Nizozemí, Belgie a francouzského pohraničí. Nejdůležitějšími formami či útvary hudby v tomto období byly mimo mše žalmy, moteta, magnificaty, madrigaly, chansony, taneční frotolly a villanelly.
1.3 Období a představitelé
1.3.1 I. generace (Burgunďané)
Jednalo se hlavně o skladatele narozené a působící na přelomu 14. a 15. století, kteří se pohybovali na dvoře tehdejšího vévody Filipa Dobrého (1419 - 1467) v Dijonu, který se stal centrem kultury. Přechodně zde působil i jeden z nejvýznamnějších skladatelů té doby Guillaume Guray (1397 - 1474). Mezi jeho nejznámější skladby patří moteto Nuper Rosarum Flores či mše Ave Regina Caelorum."