1.

Členové

2.	Postavení otroků

3.	Rodina jako celek

4.	Muž versus žena

5.	Otec versus matka

6.	Rodina a právo

7.	Typy svazků

8.	Neplodnost

9.

Jména

10.	Výchova dětí

11.	Vztah rodičů k dětem

12.

Adopce

13.	Zánik otcovské moci

14.

Rozvod

"RODINA
Náboženství jako princip staré rodiny
Druhým obydlím rodiny se stal hrob, umístěný blízko domu.Vzdálenost mezi živými a mrtvými členy rodiny byla pouze tedy těchto pár kroků, které oddělovaly dům od hrobu. Principem staré rodiny nebylo jenom pokrevní pouto (sestra nepatří do rodiny, bratr ano), ale spíše otcovská nebo manželova moc. Ovšem to co spojuje členy antické rodiny nejvíc je náboženství ohniště a předků. Toto náboženství rodině dalo určitá pravidla se zcela jiným uspořádáním od toho, jaké by vzniklo na základě přirozených citů.

ŘÍM
Členové
Rodina byla základním článkem římské společnosti. Hlavou rodiny byl otec (pater familias).. Manželka (mater familias), děti a vnuci byli dalšími nejužšími členy rodiny. Byli rozlišovány dvě skupiny příbuzenstva. Osoby spojené s otcem pokrevním příbuzenstvím (cognati) a osoby pod jeho mocí (agnati). Do první skupiny patřila například dcera, do druhé kromě manželky náležela třeba i snacha.
Existovaly také dvě nižší úrovně osob spjatých s rodinou. V první byli občané, kteří měli vůči rodině závazky na základě dlužnického nebo závazkového práva. Stejné postavení vůči rodině zastávali i klienti. Do druhé, nižší úrovně byli zařazeni otroci.

Postavení otroků
Při vstupu otroka do athénské rodiny, se konal přijímací obřad podobný adopci, sňatku. Otrok přistoupil k ohništi, byl představen domácímu božstvu, hlava mu byla polita očistnou vodou, konala se oběť (koláče, ovoce). Otrok se musel účastnit všech rituálů a obřadů rodiny, ohniště jej chránilo, náboženství bohů mu patřilo stejně jako jeho pánovi. Musel být pochován na rodinném pohřebišti. Tím, jak přijal pánův kult, ztrácel svou svobodu, pán jej mohl sice vyprostit z nízkého otroctví a jednat s ním jako se svobodným člověkem, ale služebník nemohl opustit rodinu kvůli svázanosti s kultem. Pod jménem propuštěnec nebo klient dál uznával autoritu svého vůdce a měl vůči němu stále závazky. Ženil se pouze s povolením pána a děti, které se mu narodily, poslouchaly pána a jeho kult, tak se vytvořila ve velké rodině určitá skupina malých podřízených rodin – zvaných klientela, spojená posvátným poutem s rodinou. Klientská povinnost se přenášela z otce na syna, klient měl malá práva podobně jako žena v rodině, byl za něho odpovědný jeho pán, ten ho mohl soudit, trestat, hájit u soudu obec

Rodina jako celek
Rodina byla celek náboženský. Měla vlastní bohy. Projevovalo se náboženství ohně. V každém domě byl oltář s ohněm. Římané, ale i Řekové ho uctívali, obětovali mu a on měl na oplátku ochraňovat rodinu. Vyhasl, jen když vymřela rodina. 1. března byl vždy vědomě uhasen a obnoven.
Rodina byl dále také celkem hospodářským a společenským."

Práce je částečně kompilační a obsahuje velké množství pravopisných chyb.