1.

Úvod

2.	Pojem rodina

3.	Dělení rodiny

4.	Pojetí rodiny v 19. století

5.	Funkce rodiny

6.

Komuny

7.	Rodina dnes

8.

Závěr

"1. Funkce biologická – týká se zejména uspokojování pohlavního pudu obou manželů a zajišťuje reprodukci společnosti. Funkce reprodukční a sexuální jsou v rodině úzce spjaty, ale je vhodné je rozlišovat. Sexualita musí vedle biologického prvku obsahovat i emocionální složky. Reprodukční funkce je z pohledu zachování lidského rodu velmi důležitá. Narozením dítěte se z manželství stává rodina. A právě děti stojí na prvním místě mezi stabilizačními faktory manželství „ V manželství, kde nejsou děti, dostává reprodukční funkce zvláštní podobu a mnohdy se stává klíčovým momentem nejen pro manželské partnery, ale vystupuje do popředí i v problematické rodinných (generačních) vztahů. Mnohá manželství podléhá právě negativnímu tlaku rodiny (vlastní rodiče, prarodiče, ostatní příbuzní) a rozpadla se, když se ukázalo, že narození dětí nelze předpokládat.“ (Cibulec 1980, s.41)

2. Funkce ekonomická – jedná se o materiální zabezpečení všech členů rodiny, zahrnuje velké množství věcí a předmětů každodenní i dlouhodobé spotřeby, financování celé domácnosti, výdaje na kulturní, společenské a rekreační události. Každá rodina hospodaří podle vlastního rodinného rozpočtu, který je závislý od výše příjmů, velikosti členů a počtem nezaopatřených dětí. Finanční stránka vstupuje výrazně do popředí a často se stává rozhodným bodem zájmu celé rodiny. V minulosti byla tato funkce dominantní, neboť socializace byla podřízena ekonomickým cílům rodiny. Jednotliví členové společně žili a pracovali, aby se uživili. Spolehlivě fungovala také výměnná služba mezi generacemi. Ale i pro současné rodiny je tato funkce velmi důležitá, protože každá z položek rodinného rozpočtu může být zdrojem stálých rodinných konfliktů.

3. Funkce socializačně výchovná – prostřednictvím této funkce se dítě začleňuje rozhodujícím způsobem do lidské společnosti. Rodiče ho učí důležitým způsobům společenského chování a vytváří charakterové a emocionální základy osobnosti. „ V rodině dochází ke kulturnímu přenosu, předávají se tradice, zvyky, kulturní hodnoty. Zvláště významné je osvojení jazyka, jakožto prostředku symbolické komunikace. Prostřednictvím rodiny se zapojujeme do komunity, do sociálních sítí“. (Buriánek 1996, s.103) Dobré vztahy v rodině jsou závislé na výchově, která je spojena se společenskou oblastí a s celým komplexem činitelů utvářejících naše vědomosti, znalosti, osobnost i morální hodnoty. Výchova vyžaduje určitou sociální zralost rodičů, jejímž podstatným prvkem je odpovědnost za dítě. Cílem výchovy je tedy začlenění jedince do společnosti.

4. Emocionální funkce – umožňuje uspokojování citových potřeb rodičů, ale i dětí. Přispívá také k obnově fyzických sil. Rodina tvoří společenské prostředí, ve kterém člověk odkládá své veřejné role. Je zde vysoká míra otevřenosti a upřímnosti. Již v útlém věku mají pro dítě význam úzké citové vazby na matku, která pro něj představuje základní oporu, je zdrojem kladných emocí, které jsou spojeny s uspokojováním potřeb bezpečí a jistoty. Emocionální funkce rodiny je také ovlivněna intenzitou a hloubkou vzájemného vztahu mezi mužem a ženou. Tento vztah se odráží do celkové atmosféry rodiny. Nedostatečné plnění citové funkce negativně ovlivňuje vývoj dítěte a způsobuje vzájemné odcizení mezi jednotlivými členy rodiny. Toto může vést k jejímu rozpadu."