1.	Založení OSN

2.	Orgány OSN

3.

Cíle OSN

4.	OSN a Kypr

5.	Historie Kypru od 11. století do současnosti

6.	Kyperská samostatnost

7.	Národnostní složení obyvatel Kypru

8.	Válečný konflikt v 60. letech 20. století

9.	Role OSN při řešení konfliktu

"Již jsou to dvě desítky let, kdy OSN podporuje mír na Kypru. Pro obyvatele Afroditina ostrova jsou mírové jednotky OSN neodmyslitelným dědictvím minulosti po dobu již 20-ti let. Jednotky OSN se pokouší bránit případnému konfliktu mezi Turky a Řeky na tomto ostrově. Zůstává otázkou, zda přítomnost modrých baretů na Kypru má zásadnější smysl.
Od poloviny 11. století byl Kypr prosperující ostrov, kterému se vyhýbaly válečné konflikty. Teprve na jaře roku 1158 se na Kypru vylodil Renaud de Châtillon v čele antiochijské armády, posílené o arménské oddíly knížete Thorose. Posádka byzantského guvernéra na Kypru byla velmi slabá a útok vůbec nečekala. Boj byl velmi krátký, posádka byla zčásti pobita a zčásti zajata. Do zajetí padl i zdejší místodržící Jan Komnenos, jenž byl zároveň synovcem byzantského císaře, a generál Michael Branas. Křižáci s Armény poté ostrov celé tři týdny intenzivně pustošili. Z invaze se Kypr vzpamatovával dlouhá desetiletí.
Kyperské království; na Kypru v letech 1191–1489 existoval křižácký stát, založený Richardem I. Po pádu ostatních křižáckých států byl ostrov nakonec prodán Benátkám. Osmanská a Britská nadvláda; roku 1571 získala ostrov Osmanská říše. V 19. století začal postupně narůstat řecký nacionalismus. Řekové toužili po spojení ostrova s Řeckem. V roce 1878 ostrov získali Britové, kteří se zde udrželi do roku 1960.
Kypr je od 1. května 2004 členem Evropské unie, 1. ledna 2008 se připojil k Eurozóně. Kyperská republika je mezinárodně uznaný stát, má suverenitu de iure nad 97 % povrchu ostrova a všemi přiléhajícími vodami. Velká Británie si ponechala kontrolu nad zbývajícími třemi procenty (vojenské základny Akrotíri a Dekéleia).
K historii, v bohatých dějinách Kypru vždy dominoval řecký prvek a to navzdory tomu, že vládci ostrova byli Římané, Byzantinci, templáři, Benátčané aj. 300 let panství pod otomanskou nadvládou zanechalo etnicky blízkou podobnost s tureckým společenstvím na pevnině. Mnohem větší stopu v historii tohoto ostrova zanechala Velká Británie, která Kypr začlenila do svého koloniálního impéria. Turecko podle lausanské dohody z roku 1923 souhlasilo s tím, že uznává anexi Kypru, vyhlášené britskou vládou 5. listopadu 1914.
Lausannská smlouva byla 24. července 1923 podepsána v Lausanne v jihozápadním Švýcarsku. Řešila otázku územního uspořádání Turecka po 1. světové válce. Lausannská smlouva nahrazovala Sèvreskou smlouvu, která nevešla v platnost kvůli povstání Turků, pod vedením Mustafy Kemala Atatürka. Díky tomuto povstání a následně sepsané Lausannské smlouvě existuje Turecko v hranicích, jak ho známe dnes. Vítězným povstáním Turci dosáhli mnoha územních změn ve svůj prospěch. Byla potvrzena suverenita Turecka v celé Malé Asii a ve východní Trácii. "