1.

Úvod

2.	Typy intervencí zaměřených na rodinu

3.	Souvislost s bio-psycho-sociálním modelem

4.	Přístupy v rodinné terapii

4.1	Behaviorální přístup

4.2	Systémový přístup

5.

Závěr

6.	Použitá literatura a zdroje

"Přístupy v rodinné terapii
Nyní se blíže podíváme na různé přístupy užívané v rodinné léčbě. Prvním z nich je psychodynamický přístup, který se zabývá především odkrýváním a prácí s nevědomým materiálem. V rodinné terapii se především jedná o odkrývání interpersonálních procesů a zakázaných pocitů (např. zlost a zklamání) a pomáhá členům rodiny pochopit jejich vzájemnou podporu obranné struktury. Nevědomých interpersonální procesy jsou nejvíce spojeny s tzv. projektivní identifikací, při které jeden člen rodiny nevědomě vyvolává určité chování u jiného člena rodiny. Jako příklad můžeme uvést otce, který kvůli nekontrolovatelnému chování při pití alkoholu přestane zcela pít a zároveň u sebe potlačuje pocit zlosti a odporu, který je vyvolaný požadavkami okolí, aby přestal pít. Tyto potlačené pocity může promítnout do svého syna, který se pak může vzdorovitě stavět k užívání návykových látek. Tato vzdorovitost se může jevit jako pocit, že mu nikdo nebude říkat, co má dělat. Psychodynamická terapie věnuje také pozornost v rodině nevyjádřeným přáním, nadějím a pocitům, které jsou považovány pro danou rodinu za nepřijatelné. Členové rodiny se učí takové pocity nevyjadřovat. Dalším výše zmíněným nevědomým procesem je tendence navzájem podporovat obranné struktury členů rodiny. Na zmíněném příkladu se tak může stát, že adolescentní syn se stane citlivý na moment, kdy se mu otec vyhýbá, pokud syn prožívá nepříjemné pocity zlosti či smutku. Je to dáno tím, že otec tyto pocity neumí přijímat ani sám u sebe. Syn se tedy naučí potlačovat tyto pocity v blízkosti otce, aby mu mohl zůstat na blízku. Tento proces se děje na nevědomé úrovni (Rotgers, 1999).

Další je behaviorální přístup, ve kterém je terapeut na rozdíl od předchozího přístupu více aktivnější a setkání jsou více strukturována. Typické pro tento přístup je zadávání domácích úkolů a sledování pokroku pomocí hodnotících stupnic a kontrolních listů. Tento přístup se nejčastěji používá v rámci manželské (partnerské) terapie při léčbě závislosti na alkoholu. Během počáteční fáze se terapie sostřeďují na zmírnění a kontrolu konzumace alkoholu či na zkvalitnění manželského vztahu. Jakmile se změny v chování ustálí po dobu 6 měsíců, zaměřuje se terapie na prevenci relapsu a na dlouhodobější manželské a rodinné problémy. V behaviorální přístupu se klade důraz na stanovení cílů a procvičování nových způsobů interakce jak během sezení, tak doma mezi konzultacemi. To se provádí pomocí scének s hraním nových rolí na konzultacích a zaznamenáváním informací o domácím úkolu (např. frekvence nového chování v praxi, informace o výsledku). V behaviorální terapie je důležitá dohoda, která bývá používána ke specifikaci rolí partnera a alkoholika v rehabilitačním procesu. Dále pak se užívá při dohodnutí, že alkoholik bude brát pravidelně antabus (lék, který způsobí osobě, která i ho vezme ve stejný den, kdy se napil, velkou nevolnost) a partner to bude sledovat, na oplátku partner ho bude pozitivně odměňovat a nebude se zmiňovat o minulých epizodách s alkoholem (Rotgers, 1999)."