"5. Tři vrstvy usedlíků
- první z tolerovaných: Štěpán Vajda (Daniel), povolal ho hrabě Dominik Ondřej Kounic, Uherský Brod; 1698, potvrzeno vrchností 1721 – oddělil se od rodu, tudíž se na něj nevztahovaly patenty
- kováři, kuli jen něco studeným kováním; od jara do podzimu putovali po okolí
- rodina se rozšiřovala a rozptylovala po okolí
- tolerovaní Romové vyhnáni, protože pobuřovali veřejnost – rozptýlili se po Hradišťském kraji
- soupisy o usedlých Romech, 1769, 1783, moravské gubernium (Hradišťský a Brněnský kraj), 98 osob
- chtěli, aby se Romové hlásili k náboženství, děti chodily do školy, mladí byli u obchodního námořnictva, živili se zemědělstvím
- 1784, Josef II., rodiny rozmístěny na pozemky náboženského fondu blízko farností (bylo jich moc)
- Romové zůstali jen 1 zimu, poté šli dál  vraceni „šupem“ zpět (postrkování z vesnice do vesnice)
- dvorský dekret, 1798, o práci Romů, manželství, bydlení, vzdělávání
- cikánské tábory na hranici s Uherským Slovenskem x vícegenerační rodiny od pohraničí do centra
- evidence všech Romů na Moravě, 1899
- manufaktury  Romové nemohli konkurovat  krádeže, žebrota, sezonní práce
- 1784 církevní sňatek, jeden z prvních a na dlouho jediný (až 1846)
- cikánské tábory: Brno – Černovice, Strážnice, Oslavany, Bohusoudov, Bojkovice,…
- zákaz vstupu Romů do Velkého Brna
- 40. léta, ochotnický spolek „Cikánská omladina“, František Kýr
- 19. století, Oslavany, domovské právo – pouze Danielové; pomocníci v elektrárnách, prodejci, sběr odpadového uhlí, švadlena
- Bohosoudov – Malíkové, Ištvánové; Bojkovice – Murkové, Svatobořice – Holomkové (několikrát vyhnáni)
- v čele tábora Vajda, nejstarší člen rodu
- 30. 11. 1939 zákaz kočování a vyzvání k usazení
6. Kočovníci, nebo spíše tuláci
- v Čechách stále kočovali, obchodovali s koňmi, handlíři, hauzírníci, šlejfíři (ostřili), dráteníci, deštníkáři, blatorobotníci, lichva
- po rakousko-uherském vyrovnání v obou zemích protiruská vládní nařízení
- vznik ČSR – lidé požadovali stejná opatření proti Romům jako za R-U
- petice několika měst, 26. 2. 1922, nechtějí Romy – asi organizovaný projev, zřejmě agrárníky
- za první republiky nemohli proti Romům nic dělat (demokracie), tak je aspoň sepsali
- četnické stanice: Čechy – Březnice, Vysoké Mýto, Slezsko – Opava, Slovensko – Hlohovec, Zvolen, Prešov
- Agrární deník Venkov proti Romům – zřídit instituce pro nucenou práci a výchovu – proti nim KSČ
- Zákon o omezení tuláctví a zahálčivého života – 1922 – 1926, inspirace u Francouzů a Bavorů
- cikánské legitimace – otisky prstů, informace, omezení – předkládat bez vyznání
- kočovnický list – povolení pro kočování, i na vozidla; spravovalo Ústředí pro evidenci potulných Cikánů (zákaz putování v tlupách)
- zákaz nosit zbraně; mohli být kdykoliv podrobeni lékařské prohlídce
7. Mučedníci
- v Protektorátu čekali na konečné řešení
- první výnos: 31. 3. 1939 – netábořit ve více lidech, poté úplně zakázáno
- 30. 11. 1939, všichni se musí usadit, jinak do kárného tábora (Lety u Písku a Hodonín u Kunštátu) – 1940, pro ty, co se vyhýbali práci – podíl Romů: 5 až 25 %  z nich sběrné tábory
- transporty do Auschwitz (poté do dalších táborů), vypracovávalo Kripo – kriminální ústředna v Praze
- dvě skupiny: menší – cikáni uvalení do vazby ( do táborů) x větší – pracující
- většina Romů do Auschwitz-Birkenau
- Lety: velitel – J. Janovský (poté Blahynka, Havelka); břišní tyfus; 1309 vězňů; 36 tam narozených dětí (první Hypolit Janeček); polovina do Osvětimi, čtvrtina uprchla (první Vrba a Stockinger) nebo propuštěna, čtvrtina zemřela; velká epidemie skvrnitého tyfu (uzavření tábora až do konce; pohřbívání v Mirovicích); vysoká úmrtnost dětí
- Hodonín: velitel – Blahynka, Sokl; 1395 lidí, 34 narozených dětí (první Antonín Kloc), pohřbíváni v Černovicích, transporty – Kripo J. Herzig, J. Bilík
- Brno, sběrné místo uniformované policie (Masná ulice) – odevzdat doklady a zbytečné šaty  očista, ostříhání  selekce  do Přerova, tam k transportu (označení písmenem Z)
- 5 hlavních transportů; celkem 4 495 lidí do Auschwitz – Birkenau (40 % dětí); nejméně 76 novorozenců v táboře
- nemoci: průjmy, břišní tyfus, úplavice, svrab, neštovice, TBC, noma (u dětí)
- zemřelo 3000 lidí v cikánských táborech (326 v Letech, 207 v Hodoníně, ostatní v Birkenau); přesný počet obětí je nezjistitelný
- po osvobození se vrátilo 583 vězňů"