"Téma

První vydání únor 1887 v časopise The Court and Society Review jako povídka Canterwillské strašidlo; u nás v r. 1952
Místo a doba děje příběh se odehrává v Anglii, na zámku Canterville nedaleko Ascotu, v 19. století
Charakteristika


Jedná se o hylo (materialisticko)-idealistickou romanci humorného a satirického charakteru, jež staví do kontrastu dva různé životní postoje - stanovisko praktického člověka bez víry a postoj snílka s fantasií. Název, ve kterém si odporují dva protichůdné filozofické směry, určuje z velké míry i charakter díla.

Téma
Toto dílo staví do kontrastu starobylou Anglie lpící na tradicích (věří ve strašidlo) a pragmatickou Ameriku spoléhající na moderní postupy.
Postavy
Duch sira Simona de Cantervilla - Za vraždu svojí manželky si vysloužil smrt vyhladověním od svých švagrů. Není však vidět, že by svého činu litoval a trest - strašení obyvatel sídla - bere jako povinnost, kterou musí za všech okolností vykonávat. A když se do domu přistěhuje americká rodina, která z něj nemá hrůzu, spíše naopak, byl to on, který se všeho leká a jsou proti němu použity jeho vlastní zbraně a nástrahy. Starší již 300 let.
Angličané - Velmi se ducha bojí a všechna jeho strašení mají veliký úspěch. Nejeden z nich po setkání s ním zešílel nebo si vzal život.
Američané - Racionálně smýšlející lidé, kteří nevěří na duchy, a když se s ním setkají, dávají mu moderní vynálezy, jako např. lahvičku Tammanyho mazadla s vycházejícím sluncem nebo Pinkertonův šampion v odstraňování skvrn a nedostižný cídič, kterým mladý Otis čistí krvavou skvrnu, což přidává duchovi práci.
Virginie - mladá odvážná dívka, laskavá a nebojácná – vysvobodila ducha z prokletí tím, že se za něj modlila a uronila slzu u mandloně; dcera pana Otise; 15 let
Hiram B. Otis - americký vyslanec; pragmatický člověk, na všechno jde moderně, koupil zámek Canterville
dvojčata - děti pana Otise; dělají strašidlu naschvály
Lukrecie R. Otisová (Tappanová) - žena pana Otise, zamlada velmi krásná, a tím známá v New Yorku
Washington Otis - nejstarší syn Otisových, odstraňuje krvavou skvrnu
Cecil - snoubenec Virginie; velmi obětavý
Děj
Lord Canterville prodává svůj zámek, kde sídlí duch. Do starého anglického šlechtického sídla Canterville se přestěhuje i přes varování, že na zámku straší, rodina amerického diplomata Ottise. Ottisovi nejprve nevěří Angličanům, že na zámku straší duch, ale později přijdou na to, že Angličané měli pravdu. S existencí strašidla jsou v svém novém domově docela smíření. Akorát jim vadí určité věci jako například rachot v noci na chodbách, který strašidlo dělá, a také skvrna na podlaze v knihovně. Ta se však časem stala zábavnou atrakcí. Dvojčata se pokouší vyzrát na ducha a chystají na něj různé léčky. Syn Washington zase každý den odstraňuje krvavou skvrnu z podlahy, ale ta se každé ráno objeví znovu. Duch si půjčuje v noci barvy slečny Virginie a maluje skvrnu různými barvami. Strašidlo však chřadne a strádá, protože není schopno snést, že se ho nikdo nebojí. Během jeho úsilí novým domácím pěkně znepříjemnit život se mu však nedaří a slábne. Jednou, když chtěl dvojčata vyděsit jako bezhlavý duch, děti na něj připraví past se studenou vodou a následně duch nastydne. Duch však nemůže přestat chodit v noci po chodbách a strašit, vždyť to je jeho poslání. A tak se rozhodne, že se bude plížit v noci po chodbách, aby ho nikdo neslyšel.
Následně se na zámku odehrává oslava, na kterou přijede i Cecil. Virginie, která jde po zadním schodišti, si všimne otevřených dveří do místnosti, kde nikdy nebyla. Uviděla ztrápené strašidlo. A rozhodla se mu pomoct. Mezitím, co všichni hledali Virginii, Virginie vysvobodila strašidlo z jeho nekonečného mučení tím, že opláče jeho hříchy, pomodlí se a přimluví se za něj u Boha. Strašidlo díky této službě dojde pokoje, nemusí už více strašit a jako důkaz vděku věnuje Virginii skříňku s drahými šperky.
Wilde staví do kontrastu romantické anglické duše a materialisticky myslící mozky Američanů. Vůbec celé dílo je postaveno na protikladech, především těch, kde se střetává racionalita s fantasií, a právě v těchto rozporech můžeme spatřovat i tendence v soudobé literatuře - romantismus začíná uvadat a do popředí se dere realismus.
Vývoj příběhu můžeme sledovat i na postavě samotného strašidla. Zprvu hrdý duch, který dokázal několika lidem vinou leknutí způsobit těžké doživotní potíže nebo dokonce smrt, má velmi silný smysl pro odpovědnost - svoje strašení vidí jako službu, která je mu svatou povinností a kterou je za každých okolností potřeba vykonávat, je nakonec naprosto zdeptán morálkou Američanů, kteří za nic na světě nejsou ochotni uznat, že strašidlo je bytost nadpřirozená, a tudíž by se s ním mělo patřičně nakládat. Nejpotupnější jsou pro přízrak žerty, jež si z něho tropí děti Ottisových, a tak se z něj postupně stává troska, jež už nenachází potěšení ani v dříve velmi oblíbených strašících povinnostech.


Kompozice
Chronologická
Příběh vypráví sám autor, jako nezúčastněný vypravěč
Er-forma


Jazyk

- vyprávěno humorně s ironickým nadhledem

- spisovná hovorová čeština, i moderní výrazy
Kontrasty – strašidlo X moderní Američané
Přirovnání – př. Nehybný jako vytesaná socha.
Nestvůrný jako sen šílencův.
Přímá řeč
Personifikace - př. skvrna se objevovala
Nezvyklé výrazy (euchre, vigilie, atd.) na konci knihy uvedeny ve vysvětlivkách Francouzské výrazy (en secondes noces, furóre, atd.)

Hlavní myšlenka
Hlavní myšlenkou díla je hlavně pobavit. Celá kniha je napsána vtipně s lehkým ironickým nádechem. Dále se kniha zaměřuje na srovnání evropské romantiky a nostalgie v podobě strašidla s představiteli Nového světa (Amerika) - rodinou amerického vyslance.
Inspirace

Strašidlo cantervillské - televizní film režiséra Víta Olmera z roku 1989. V hlavních rolích Jiřina Bohdalová a Jiří Bartoška.

Aktuálnost díla
Co se týče aktuálnosti díla, řekla bych, že aktuální může být. Američané jsou v mnoha případech napřed oproti Evropě. -> vynálezy
Zvláště pokud jde o srovnání Američanů a Angličanů, můžeme si povšimnout kontroverznosti Angličanů a živosti Američanů. Angličané se spíše drží svých zásad, zato Američané na zásadách nelpí a jsou velmi tvořiví a nestálí. V knize je znát jasný nezaujatý postoj Američanů k existenci strašidla. A na druhé straně, Anglie, která nepřijímá skutečnost, že strašidlo obývá zámek."