1.	Charakteristika dekadence

1.1	Dekadence jako součást symbolismu

1.2	Česká dekadence

1.3	Moderní revue

2.	Karel Hlaváček

2.1	Hlaváček v proměnách času

2.2	Rozpory Karla Hlaváčka

2.2.1

Šalda versus Procházka

2.2.2

Rozpor v myšlení Karla Hlaváčka

2.2.2.1

Sokolské sonety

2.2.2.2

Pozdě k ránu

2.2.2.3

Mstivá kantiléna

2.2.2.4

Posmrtně vydané básně

3.

Shrnutí

4.

Závěr

"2. KAREL HLAVÁČEK

2.1 HLAVÁČEK V PROMĚNÁCH ČASU

Básník Karel Hlaváček vstupuje na literární scénu svými Sokolskými sonety a několika nezařazenými básněmi jako autor typologicky blízký ruchovsko-lumírovské generaci, především J. V. Sládkovi. (K. Hlaváček, Hrál kdosi na hoboj 1978)
Již v době vydání Sokolských sonetů s nimi však nebyl spokojen. Radikální změna jeho vnímání světa (uměleckého i kritického) byla způsobena a uspíšena vnějšími vlivy a okolnostmi:

• Vrchlického překlady v knize Moderní básníci francouzští (1894) – Baudelaire, Verlaine, Rimbaud, Mellarmé a Verhaerenovy – ověřoval si v nich nové tvůrčí možnosti
• první číslo Moderní revue „kde se svět evropské dekadence a symbolismu projevil s plnou intenzitou“
• z neliterárních vlivů – hluboké zážitky z proletářského života a též zážitky a prožitky z vojenské epizody v Tridentu

Tento záměr charakterizoval a uskutečnil ve své první dekadentní sbírce Pozdě k ránu . Další jeho sbírkou je Mstivá kantiléna , která je z Hlaváčkových sbírek tou nejucelenější.
Karel Hlaváček byl ovlivněn mnoha autory a také mnoho z nich ovlivnil – mezi nejznámnější básníky, ovlivněné Hlaváčkem patří Vítězslav Nezval.

2.2 ROZPORY KARLA HLAVÁČKA

Karel Hlaváček byl podle Vítězslava Nezvala unikátní osobností české poezie: „Působili naň francouzští symbolisté a dekadenti, ale přerůstá namnoze své vlivy, osobitě je překonává a vytváří vzácnou a originální poezii, která nemá v Čechách obdoby. Hlaváčkova obrazotvornost je živelná, bezprostřední, melancholická i rozmarná a plodí velkorysé symboly, zhušťující ovzdují děsu, úzkosti, hrůzu. Hlaváček dovedl dát první po Máchovi českému básnickému jazyku absolutní hudebnost, hlubokou melodiku, širokou kantilénu, jímavé apassionato.“ (Nezval 1989)

2.2.1 ŠALDA VERSUS PROCHÁZKA
Zároveň však je Hlaváček nepochybně rozporuplnou osobností české poezie, kvůli které mezi sebou vedly polemiky mnohé z význačných českých osobností. Jeden ze základních rozporů figuruje mezi F. X. Šaldou, v jeho kritice na Hlaváčkovo Pozdě k ránu,a tvůrcem Moderní revue, Arnoštem Procházkou, v jeho programovém textu K poslední fázi české poesie.
F. X. Šalda ve svých Kritických projevech Hlaváčkovi vyčítá (ke sbírce Pozdě k ránu) přílišné napodobování zahraničních vzorů: „Thema katexochen dekadentní, skoro symbol a typ dekadence. Zde není již nic nového, všechno šablona a otřelé schema, laciná dekorace, kterou dnes si může každý koupit za nepatrný peníz. Šablona a schema dekadentní o nic horší a lepší, než šablony a schemata romantické, realistické, naturalistické. A takových laciných vignet, nálepek, běžných figur a mask dost se hemží v knize p. Hlaváčkově.“ (Šalda 1950)
Zároveň také Šalda naráží na předmluvu k této sbírce v níž Hlaváček zmiňuje, že nemá rád debuty, protože není vidět „toho vysilujícího boje o vlastní odlišenost v nárazech cizích silných individualit a cizích uměleckých metod“.
Dále Šalda odsuzuje „laciné vignety, nálepky…“, Hlaváček v předmluvě říká: „Tato slova cítím se nucen napsati v čelo této knihy. Nechce býti ni v nejmenším něčím hotovým, nějakou kalkurou; má své kaprice. Jde proti zvyku. Chce býti nedozrálým, kvasícím vínem ostře kyselé vůně, chce býti upřímným obrazem toho, co autor prožíval do dnešního dne. Rozličné nové umělecké problémy, jež v posledních dobách byly u nás vysoko vyzdviženy a přinesly celý aparát nových umšleckých poznatků, musily míti na každou tvořivou a pokrokovou, nekonzervativní jednotku přímý a absolutní vliv.“

Seminární práce z Pedagogické fakulty Ostravské univerzity, předmět Interpretace textů z české literatury.