1.	Rozpory a formování stranických systémů

2.	Současný stranický systém z pohledu dominantních rozporů

3.

Závěr

4.	Použitá literatura

"Třetím rozporem, který se projevil při formování stranických systémů v Evropě, byl konflikt mezi zemědělským venkovem a průmyslovými městy. Tento rozpor rovněž sahal hluboko do středověku, kdy se do něj navíc promítaly stavovské rozdíly. Plynul z rozdílu ekonomických zájmů agrárního venkova reprezentovaného tehdy pozemkovou šlechtou a měšťanstvem věnujícím se obchodu nebo řemeslné, manufakturní i průmyslové výrobě. K vyostření rozporu došlo s nástupem průmyslové revoluce, protože tehdy od středověku mnohde ještě přetrvávající společenský a ekonomický systém feudalismu, který preferoval tradičně dominantní zájmy venkova, respektive privilegované pozemkové šlechty, začal být pod tlakem ekonomicky a politicky se vzmáhající městské buržoazie odstraňován a nahrazován volným trhem. V podmínkách volného trhu a mobility pracovních sil se ovšem začaly ekonomické nůžky rychle rozevírat ve prospěch měst a rozvíjejícího se průmyslu. Díky poptávce převyšující výrobní kapacity a převisu pracovních sil zažíval expandující průmysl téměř nepřetržitou éru prosperity. Ceny průmyslových výrobků rostly rychleji než ceny agrárních komodit. To vyvolávalo nespokojenost rolníků. Rozpor mezi venkovem a městem se navíc projevoval i v dalších rovinách, přičemž jednu z nich lze zařadit do kategorie rozporu centra a periferie. Napětí mezi městy a venkovem mělo v podstatě teritoriální charakter a souviselo s tím, že vládnoucí politická a úřednická elita se rekrutovala hlavně z centra, tedy z prostředí měst. Další rovinu rozporu mezi venkovem a městy představovaly odlišné sociálně kulturní vzorce a hodnotové orientace obyvatel žijících ve městech a na venkově. Podstatnou roli v tom hrála i otázka společenského statusu a uchování někdejšího výsadního postavení venkovské aristokracie. Uvedený rozpor mezi městy a venkovem se v pak v době rozšiřování volebního práva a utváření stranických systémů promítal buď do opozice mezi liberály a konzervativci nebo vedl ke zformování agrárních stran.
Posledním rozporem byl třídní konflikt vyplývající obecně z odlišných zájmů rozdílných skupin (tzv. tříd) definovaných na základě jejich sociálně ekonomického statusu. V marxistickém pojetí, které třídy definovalo striktně na základě vztahu k výrobním prostředkům, celé dějiny představují sérii konfliktů mezi antagonistickými třídami. Třídním konfliktem z tohoto pohledu byl i konflikt mezi feudální pozemkovou šlechtou a městskou buržoazií, který byl v základech rozporu venkov-město, o němž byla zmínka v předchozím textu, a v další fázi historického vývoje pak mělo jít o střet mezi buržoazií, která vlastní výrobní prostředky a najímá námezdnou pracovní sílu (proletariát) na straně jedné, a proletariátem na straně druhé. Z pohledu marxistů měl třídní konflikt absolutní, systémovou povahu, protože vyvěral ze samotného faktu vlastnictví výrobních prostředků. Tím, že si vlastníci výrobních prostředků přivlastňovali zisk (nadhodnotu), vykořisťovali práci proletariátu. To podle mínění marxistů zcela nevyhnutelně vedlo trvalému nesmiřitelnému konfliktu mezi oběma třídami, jež musel vyústit do revoluční změny, která by odstranila soukromé vlastnictví jako zdroj vykořisťování a nastolila beztřídní „komunistickou“ společnost."