1.

Úvod

2.	Předpoklady

3.	Charakter konfliktu

4.

Etapy

4.1	Bolševický puč až složení zbraní na západní frontě

4.2	Březen až listopad 1919

4.3	Evakuační boje na Krymu

5.

Průběh

5.1	První bitvy

5.2	Vyvrcholení

5.3	Konec bojů

6.	Rudý teror

7.	Příčiny vítězství Rudé armády

8.

Důsledky

9.

Závěr

10.	Seznam literatury

"3. Charakter konfliktu
Ve své podstatě byla ruská občanská válka politickým a sociálním bojem bolševiků s ruským obyvatelstvem. Bolševikům šlo především o zavedení diktatury proletariátu a rozdmýchání třídní nenávisti.
Na počátku studia občanské války stojí otázka organizace ozbrojených sil revoluce během války samotné. Začátkem roku 1918 sovětský stát ještě armádu neměl, ovšem koncem téhož roku již byly vybudovány základy bojeschopné Rudé armády. S vývojem nové vojenské organizace nové třídy ale musela bolševická strana řešit mnoho organizačních problémů. Potýkala se s nedostatkem vedoucí proletářské třídy a naopak s velkým množstvím venkovského obyvatelstva.
Proces občanské války byl tedy také politickou učební dobou velkých rolnických mas. V tomto boji o rolnické masy, v boji o střední rolníky, hrála Rudá armáda velmi důležitou úlohu; Rudá armáda se svou rolnickou většinou byla nástrojem k uvědomování rolníků. (Bubnov 1932: 19)
Bolševici své vojenské rivaly od začátku souhrnně označovali jako „bílé“ resp. „bílé gardy“ po vzoru kontrarevolučních armád francouzské revoluce. Ačkoli většina bílých důstojníků silně sympatizovala s monarchií, nebylo jejich cílem její znovunastolení. Tím bylo opětovné svolání ústavodárného shromáždění. Bělogvardějci se často označují jako dobrovolnická armáda, což ale její podstatu vystihuje jen zčásti. I bílá armáda často využívala nátlakových prostředků, aby navýšila své stavy.
Rozdělení na rudé a bílé je ovšem silně zjednodušující a neúplné. Mimo nich totiž hráli podstatnou roli tzv. zelení. Jednalo se o velmi početnou skupinu rolníků, dezertérů a odpíračů povolávacích rozkazů, kteří hráli strategickou roli ve vítězství té či oné strany, podle toho, kam se zrovna přiklonili. Další skupinou byli tzv. černí, což byli anarchisté chovající se nepřátelsky jak k bílým, tak k rudým.
Revoluce v Rusku probíhaly ve stínu 1. světové války, a ostatní státy Dohody se příliš nezajímaly, kdo vlastně v Rusku vládne, avšak poté, když bolševici uzavřeli s Němci brestlitevský mír*, se Francie a Velká Británie rozhodly podpořit bílé.
Ohromná cena zkušeností občanské války je hlavně v tom, že se tato válka odehrávala na velkém, vzhledem k zeměpisným poměrům, ke kulturní úrovni, třídnímu a národnímu složení velmi různorodém území a také v tom, že vykazovala mimořádnou pohyblivost operací a spojovala válečné operace pravidelných armád s bezprostředním ozbrojeným třídním bojem různých skupin obyvatelstva na frontě i v zázemí. (Bubnov 1932: 26)

4. Etapy
Občanská válka, která probíhala v letech 1918 až 1921 byl v zásadě kontinuální proces, což ale neznamená, že všechny etapy této války byly stejného druhu. Z vojenského hlediska probíhala válka zároveň na třech frontách – jižní, východní a severozápadní – a její průběh můžeme rozdělit do tří fází:
4.1. Bolševický puč až složení zbraní na západní frontě

Trvání této etapy bylo přibližně rok a vyznačovala se rychlými přesuny bojových linií. Na rozlehlém bojišti proti sobě stály málo početné a nepravidelné oddíly. Charakteristická byla také dominance příslušníků cizích armád na bojištích – Čechoslováci na protibolševické straně a pluky Lotyšů na straně bolševiků."

Seminární práce z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.