1.	Kdo to jsou rytíři

2.	Šlechta x rytířstvo

3.	Pasování na rytíře

4.	Rytířova výbava

5.	Turnaje a rytířská klání

6.	Rytíř v literatuře

6.1.	Rytířský román

"Kdo to jsou rytíři
Pokud budeme rytířstvo chápat v čistě vojenském slova smyslu, pak půjde v zásadě o profesní skupinu elitních válečníků, kteří s kopím nebo mečem v ruce zaníceně bojují na všech bitevních polích středověké Evropy – je to ona těžká jízda, královna bitev od 11. až do 14. století, kdy ji rozvoj lukostřelby a později dělostřelectva začne sesazovat z trůnu, až ji nakonec odkáže mezi věhlasné vzpomínky na hrdinské a ctihodné časy.
Ovšem vojenský význam nebyl jediný ve hře – k němu se totiž již od samého počátku družil aspekt společenský, který byl stále více vázaný na aristokracii. Do řad rytířstva nemohl vstoupit, kdo chtěl.

Šlechta x rytířstvo
Bezpochyby nelze směšovat šlechtu s rytířstvem, jak tomu bylo kdysi zvykem, nicméně je třeba uznat, že šlechta měla rytířstvo brzy ve své moci a promítala do něj svou ideologii, a to do té míry, že od konce 12. století se rytířstvo považuje za vojenský výraz šlechty. Rytíř od toho okamžiku není pouze – a časem není vůbec – válečníkem na koni, ale uznávaným člankem aristokracie. Slovo rytíř se stává šlechtickým titulem.
Rytířství se postupně rozšiřovalo a život rytířů byl podřizován určitým zásadám, které toto hnutí charakterizovaly. Výchova budoucích rytířů začínala již v jejich dětském věku, a to vždy u cizích dvorů. Protože společenská hierarchie byla velmi výrazná, bylo budoucí rytířské postavení, a tím společenská nadřazenost, vštěpováno mladým panošům od počátku dětské výchovy. Velikost osobnosti dotvářel slavnostní ceremoniál při pasování mladých rytířů, tedy při jejich povýšení do tohoto stavu.

Pasování na rytíře
Na své budoucí poslání rytíře se šlechtický syn připravoval vlastně již od sedmého roku věku, kdy byl rodiči předán k výchově do jiné šlechtické rodiny žijící na jiném hradě. Tam byl přidělen hradní paní, které sloužil a ona zase dbala o jeho výchovu.
Při přechodu pážete do druhého stupně noviciátu - do funkce panoše, byl mladík po bohoslužbě v kostele slavnostně opásán mečem. Jako panoš prošel pak jednotlivými stupni této vyšší funkce. Nejdříve to byla činnost garderobiérská, pak obsluha stolní, poté sklepmistrovská, falconiere, funkce jezdce a obsluha pánova panoše a průvodce hostů pána. Poslední "úder", který si mohl nechat líbit obdržel při pasování.
Tímto symbolickým úderem meče byla jeho výchova ukončena. Měl také již právo vlastnit meč, který však musel mít připevněn u sedla. Před pasováním prošel řadou rituálních úkonů. Povinná koupel a ulehnutí do krásné postele jej očistily od hříchů a dosáhl tak ráje, byl tedy připraven hájit víru a spravedlnost."

Práce z velké části čerpá z: http://historik.brinda.info/listopad-1998/rytirstvi.html.