1.	Téma knihy

2.	Cílová skupina čtenářů

3.	Obsah jednotlivých kapitol

3.1.	1. Vztah kultury a obrazu těla

3.2.	2. (Ne)spokojenost žen s vlastním tělem

3.3.	3. (Ne)spokojenost mužů s vlastním tělem

3.4.	4. Vliv sdělovacích prostředků na (ne)spokojenost s vlastním tělem

3.5.	5. Vnímání vlastního těla z pohledu různých skupin obyvatel

3.6.	6. Skupiny s nízkou spokojeností s vlastním tělem

4.	Vlastní názor

5.	Použitá literatura

"Jako podklad pro svoji seminární práci jsem si vybrala knihu s titulem Body image. Psychologie nespokojenosti s vlastním tělem autorky Sarah Grogan.
Jsem si vědoma toho, že podtitul i definice, která říká že „body image je způsob, jakým člověk přemýšlí o svém těle, jak ho vnímá a cítí“ by publikaci zařadil spíše do psychologické sekce knihovny, nicméně už obsah naznačuje, že vnímání těla a spokojenost s ním není ovlivněna jen psychologickými aspekty, ale také aspekty sociologickými. Tuto myšlenku koneckonců potvrzuje v úvodu i Schilder, který tvrdí, že „vnímání obrazu těla není jen kognitivní konstrukce, ale také odraz postojů člověka k ostatním lidem a interakci s nimi.“ Vnímání a prožívání těla je tedy psychologickým fenoménem, kdežto sociální faktory, které ho ovlivňují, jsou jevem sociologickým. Groganová vychází z toho, že představa, jakou má člověk o vlastním těle je elastická a nikoliv neměnná a že na ni tedy mají velký vliv mediální obrazy a to především u adolescentů.
Kniha je adresována primárně odborníkům – lékařům, psychologům, sociologům, mediálním či módním pracovníkům, a sekundárně i čtenářům širší veřejnosti. Tomu odpovídá i zvolený odborný styl textu. Sarah Groganová svůj text zakládá na řadě kvantitativních i kvalitativních výzkumů, které v oblasti body image proběhly, srovnává je a tvoří z nich co možná nejkomplexnější pohled na tuto problematiku. Snaží se problematiku obsáhnout z různých úhlů pohledu. Zajímavé také je, že se nezaměřuje jen na ženy, jako tomu bývá u běžných výzkumů o vnímání těla, ale také rovnou měrou na muže, a to i v pokročilejším věku. Snaží se vyhnout tomu, aby text byl pojednáním o mentální anorexii či bulimii, přesto tato témata zcela neopouští.
V následujících řádcích se stručně pokusím seznámit s obsahem jednotlivých částí:
První kapitola publikace se zabývá vztahem kultury a obrazu těla, a to na podkladě současných výzkumů. Autorka vychází ze západní kultury, která nejenže preferuje ideál tzv. spoutaného těla – tedy těla pevného, zkroceného, vypracovaného, ale zároveň diskriminuje a stigmatizuje ty, kteří se z poměrně striktně daných norem vymykají. Zaobírá se rovněž původem tohoto kulturního vzoru, avšak setkává se s různými odbornými názory . Nejčastěji převládají biologické teorie, že štíhlá tělo je spojeno s prvkem zdraví, ale argumentem oponentů je, že mírná nadváha (která je západní kulturou považována za nežádoucí) je zdraví prospěšnější, než vyhublost. Sociálně psychologické teorie přikládají význam kulturních faktorů. Závěr kapitoly je věnován dietnímu průmyslu, který pro větší výdělky propaguje kult štíhlého těla a to i přes to, že držení diet může mít negativní zdravotní následky i přes to, že bývá z dlouhodobého hlediska často neefektivní. I proto má dietní průmysl řadu odpůrců, kterým se daří různými prostředky veřejnost od diet zrazovat. Trend štíhlého těla však zůstává a tak je držení diet nahrazováno cvičením
Druhá kapitola je věnována spokojenosti, respektive nespokojenosti žen s vlastním tělem. Nespokojeností proto, že ta u žen převažuje. Konkrétně je nejvíce žen nespokojeno se svým břichem, boky a stehny a celkově by si přály být štíhlejší než v době výzkumu. Groganová píše také o tom, jak na tuto nespokojenost nahlíží feministky. Ty kritizují společenský tlak požadující štíhlou postavu a také to, že je spojena s mládím, kontrolou a úspěchem, protože to podporuje zpředmětnění těla a neúměrné množství energie, která je na udržování postavy vydávána pomocí různých bodybuildingů, diet, cvičení a v nemálo případech i plastickou chirurgií. Závěrem předkládá pozitivní přístup Sandry Bartky, která navrhuje vznik nového estetického pojetí ženského těla, a to tak, že by se rozšířily hranice přijatelného tvaru a velikosti postavy."

Práce byla použita pro předmět Sociologie na Univerzitě Hradce Králové.