1.

Úvod

2.	Sebevražedné chování

2.1.	Formy suicidálního jednání

2.2.	Metody suicidálního jednání

2.3.	Motivy suicidálního jednání

2.4.	Příčiny sebevražedného jednání

2.5.	Prevence suicidálního jednání

3.

Závěr

"Motivy suicidálního jednáni
Pokud budeme nyní mluvit o motivech suicidálního jednání, je třeba říci, že problém jež nám uvede pacient při dotazu po jedu důvodu sebevraždy, je často jen poslední kapka do číše jeho problému, který přetekl. Jeho problémy je třeba brát komplexně a individuálně. „Pacient svůj pokus o sebevraždu vysvětloval jako vyústění vleklého nepříznivého vývoje. Býval veselejší a bezstarostný, ale ze dne na den ztratil smysl života.“ (Vimmer M., Česká a slovenská psychiatrie, roč.104, č.1, s.27 ) Problémy jsou různé, ale uvedli bychom jen pro ilustraci, že na Dětské psychiatrické klinice FN Motol v letech 1995 – 1996 jsme nalezli v 33 % konflikt s rodiči, v 31 % problémy ve škole, v 18 % kombinace obou těchto motivů, v 8 % partnerský konflikt a v 5 % tělesné onemocnění. ( Koutek, Kocourková; 2003, s.37). Motivace u dětí k suicidálnímu chování může souviset s potřebou získat větší pozornost okolí, může vyjadřovat přání uniknout z neuspokojivého prostředí, spojit se se ze zemřelou bízkou osobou, může též vyjadřovat přání ublížit druhým. (Koutek J., Kocourková J., Československá psychologie, roč. XLVI, č.2, s.180)

Příčiny sebevražedného jednání

Příčiny sebevražd a faktory ovlivňující sebevražednost jsou různé. Zmínily bychom jen několik, které asi považujeme za rozhodující. Budeme-li nejprve mluvit o dětech a adolescentních jedincích jeden z faktorů, které má nejvíce vliv na vznik problémů, jež mohou končit tak smutně jako sebevraždou, je rodina – rodina ve stresu. Jednou z věcí, která se může v rámci rodiny vyskytnout je fyzické týrání. Týrání v rodině velmi silně působí na to, aby dítě začalo chápat sebe jako bezcennou osobnost, jako něco co je špatné. Dalším důsledkem je, že dítě začne vnímat násilí jako vhodnou a jedinou odpověď na problémy. Rodiče dávají najevo dítěti, že jejich pocity a problémy jsou mnohem důležitější než všechno ostatní, že je nezajímá jak co dítě prožívá a že nemá na situaci žádný vliv. Dítěti tak vštěpují pocit, že vlastně je to dítě, které všechny problémy zavinilo. Samotný problém ovšem je i v tom, že dítě neumí zpracovat svůj vztek, kdo nemůže vůči rodiči, jež ho týrá, projevit a tak svoje pocity a emoce obrací proti sobě a je tu záminka k sebeubližování, což může končit sebevraždou. Na podobném principu je druhý problém v rámci rodiny a to je pohlavní zneužívání. Jde vlastně o podobný efekt – dítě či adolescent cítí, že dané osobě slouží pouze pro uspokojení potřeb a jinak nemá žádný význam. Výsledkem může být to samé, při oprávněné neschopnosti vyrovnat se s pocity může dojít k sebevraždě či k sebepoškozování ve formě hladovění, drog, pořezáváním aj. Posledním typem zneužívání v rodině je citové zneužívání, které je mírnější ale může být stejně smrtelné. Může se vyskytovat v mnoha podobách, ale asi takové nejrozšířenější mohou být slovní útoky – křik, ponižování aj.
Doposud bylo v celku jasné, že děti z rodin, kde panuje zmatek a týrání mají v podstatě důvod k takovému jednání, ale jak si můžeme vysvětlit fakt, že sebevraždy se stávají i v rodinách, kde panuje láska a štěstí? Nepochybně je to záhadné, ale přesto se tak děje. Jedním důvodem může být typ rodiny, která ovšem jen zdánlivě předstírá lásku, ale není skutečná. Rodiče v těchto rodinách děti chválí zdánlivě, ale nesdílí s nimi úspěchy. Odmítají se tak vlastně účastnit života svých dětí, i když to navenek může tak vypadat. Tyto signály ze strany rodičů mohou být pro dítě matoucí a neví jak se s tím srovnat. Svoje pocity si ale dítě nechce připustit a myslí si, že nárok na ně nemá, tedy chybu vnímá na své straně. O rodičích si vlastně nalhává věci, protože si nechce připustit a přijmout skrytou pravdu. Je na sebe naštvaný a nedokáže to ventilovat jinak než na sobě, proto to může také bohužel skončit nešťastně. Jiným případem v rodinách, které vypadají šťastné a milující, mohou také děti dostávat od svých rodičů smrtonosné signály. Může dojít k problémům s přiznáváním toho, co cítím. Děti si mohou přijít nechtěné a přát si radši nebýt. Najednou jakoby vše okolo nich potvrzovalo fakt, že ony na světě nemají své místo. Tyto děti často mívají pocit, jakoby rodičům jen přitěžovaly a ubližovali, byly tím, co je omezuje a ničí. Děti z takových rodin mohou být dohnány k sebevraždě silnými životními zážitky..."

Práce obsahuje pravopisné chyby a překlepy.
Práce do předmětu Úvod do studia a práce s informačními zdroji - Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky.