1.	Sex a diskurz

2.	Kdo se chystá mluvit o sexu?

3.	Anestetika 80. let: simulovaná fantazie a fantazie simulacra

4.	Tak reálné, jak to jde

5.	Požitek z pocitu viny: bezpečný sex, sex bez kouře

6.	Od skandálu k rutině

7.	Tělo je poselstvím

"Anestetika 80. let: Simulovaná fantazie a fantazie simulacra
Otázka: Proč se vizuální obrazy v médiích staly tak eroticky nabitými jako nikdy dřív? Konec cenzury (instituce z viktoriánské Anglie) nenabízí uspokojivé vysvětlení, ta totiž spíše zvyšovala poptávku po erotických obrazech: studie Stevena Marcuse o viktoriánské sexualitě a fikce Milana Kundery a Thomase Pynchona ukázaly, že ve společnostech, kde je vyjádření a zobrazování sexuality zdánlivě potlačováno, erotismus vzkvétá.
Historie sexuálního zobrazování: 1) původ možno vystopovat už v pravěkých kultech plodnosti
2) od Antiky do 19. století = záležitost obscénní urážky, útočnosti, nactiutrhání, pomluvy -> není záležitostí erotického vzrušení, ale upadlých žánrů a nevkusu
3) v 19. století sexuální zobrazování získává jakousi zvláštní sílu, viktoriánská éra zdánlivě zkostnatělých mravů věkem, kdy se vynálezem fotografie stává pornografie se svým povrchním, ale realistickým vyobrazením vzrušující jako nikdy předtím -> represe v podobě cenzury, zákazů -> tím víc eroticky stimulující se takové zakázané ovoce stává
4) Příchodem masmédií -> estetismus a erotismus se stávají spolehlivými technikami masové manipulace a kontroly -> uplatňovány především v reklamě, jejíž základním principem je: „Sex se prodává.“ (klíč k efektivitě erotických obrazů v jejich neverbální, vizuální a zvláště hmatatelné povaze – vzrušuje potlačené, podprahové, neuvědomělé dotykové smysly konzumenta – nejsou zaměřeny na jeho intelekt)
30. léta = ve znamení vytváření umělých potřeb a tužeb v zákazníkovi prostřednictvím reklamy -> zjednodušeně: „Spotřebitelova touha koupit není motivována hmotnými potřebami, ale je spojena se stylem provedení obalu.“
50. léta = jména značek komerčních produktů se stávají záležitostí vzhledu, osobní fasády, přestává být důležitá praktičnost a funkce
80. léta = vrcholí masová estetizace a erotizace reality (!rozdíl!: pornografické zobrazení = explicitní, neskrývané x erotismus = skryté, implicitní obrazy, zprostředkované – např. dříve zmiňovaná Brooke Shieldsová). Erotické obrazy tu nejsou jako náhražka něčeho (např. chybějícího sexuálního partnera), JSOU REALITOU SAMOU.

Tak reálné, jak to jde
Masmédia způsobila naprosté „očarování“ celé kultury. Simulacrum, které vytváří, ztrácí souvislost s čímkoli, co by mohlo být jeho podlkladem či významem. Čistá vizuální síla obrazu (vědecky nepozorovatelná, nezměřitelná) se prostřednictvím médií šíří rychlostí světla, protože ona je světlo. Je tak silná právě proto, že nepodléhá žádné formě vědeckého měření, což pro vědu znamená, že není skutečná.
Erotismus v médii produkované vizuální síle v masovém měřítku prostupuje reklamu a umění tak, jako nikdy v minulosti. Není to ale, jak by se mohlo zdát, přímý důsledek rozhodnutí marketingových ředitelů společností. Je to neřízená, nekontrolovatelná intenzifikace síly obrazu. Celé populace se stávají jejími oběťmi. Ale ne nedobrovolnými a dokonce ani nevědomými oběťmi, spíše uvězněným obecenstvem či povolnými rukojmími, tvrdícími, že ví o mediální manipulaci a tudíž jsou proti ní imunní, ale...jak může člověk - kritický divák být schopen rozlišit reálné od neskutečného když mezi nimi neexistuje rozdíl?? Žijeme v zrcadlovém sále theatra mundi, kde nelze odlišit podklad od jeho obrazu, význam od jeho tvůrce. Není to orgastická dekadence Caligulova Říma či Sadovy Paříže, nýbrž divadlo čistého zdání a nestoudné iluze, voyerismus bezprecedentně vystupňovaný video-technologiemi."