1.

Úvod

2.	Nález kostry ženy v jižní Francii

3- Nálezy z Dolních Věstonic

4.

Asyřané

5.	Hebrejská civilizace

6.	Vznik křesťanství

7.

Středověk

8.

Novověk

9.	Válečné konflikty

10.

Závěr

"Neméně zajímavý je nález z Dolních Věstonic [2]. Zde byla při vykopávkách nalezena dobře zachovaná kostra ženy (stáří přibližně 26 000 let), která během svého života utrpěla těžké trauma v oblasti obličeje, jehož důsledkem bylo poškození mandibulo-maxilárního kloubu a paréza n. facialis. Také tato žena dlouhodobě přežila, byť musela mít velmi závažné problémy s příjmem potravy. Ještě zajímavější je, že byla poblíž jejího hrobu nalezena plastika jejího obličeje zobrazující jeho deformaci (je to zatím jediný „portrét“ z této doby, a tudíž světový unikát); atypická výbava hrobu navíc ukazuje, že tato žena zřejmě měla v kmeni výjimečné postavení – snad mohla být, podle některých názorů, dokonce šamankou.
Do třetice bych rád zmínil zajímavý nález ze záchranného výzkumu v místech, kde se dnes nachází vodní nádrž Nové Mlýny. Zde byl nalezen hromadný hrob pěti žen [3], pocházející přibližně z 2. století př.n.l. Hrob je zajímavý nikoliv tím, že ženy byly usmrceny násilím, nýbrž tím, že na kostrách byly nalezeny stopy po zhojení četných sečných zranění. Archeologové tyto stopy po zraněních spolu s výrazně masivními svalovými úpony, vypovídajícími o velmi dobře vyvinutém svalstvu, interpretují tak, že se zřejmě jednalo o ženy-bojovnice. I tento nález proto nezapadá mezi naše ustálené představy o životě a postavení žen v tehdejší společnosti (nález lze zatím jen obtížně zařadit, snad post-keltská migrací Germánů již ovlivněná lokální populace (?)).
Tyto tři příklady jsem zmínil především proto, že se výrazně liší od ustálených schémat našich představ o životě a především postavení žen v primitivních společnostech. Nicméně, pokud se chceme zabývat obdobím před vznikem prvních civilizací, které nám již zanechaly o svém životě informace písemné, musíme se uchýlit k analogiím, ke zvykům kmenů, které žijí na úrovni doby kamenné, neolitu, ještě dnes. Jako příklad může sloužit kmen Tasadayů, žijící ve vnitrozemí filipínského ostrova Mindanao. Členové kmene žijí ve velkých rodinách, čítajících až 50 členů. Sňatky v těchto rodinách nepřicházejí v úvahu, jsou chápány jako incest. Proto si mladí muži opatřují partnerky únosem dívek ze sousedních rodin. Takto získaná partnerka je bezprostředně po únosu znásilněna a stává se tak ženou a majetkem svého únosce. Toto rodinné uspořádání je u Tasadayů normou a jelikož ženy nemají v jejich kultuře žádná práva a bez odporu tento zvyk akceptují, tak se zřejmě tato tradiční společnost po tisíciletí nezměnila. Můžeme proto předpokládat, že ani u nás nebyla situace někdy před pěti či více tisíci lety jiná [4].
První psané zprávy nám zanechali staří Asyřané, jde o Chammurapiho zákoník, který přináší zajímavé informace o tehdejší společnosti. Byla to společnost, ve které jednoznačně vládli muži a ženy v ní neměly žádná práva. Žena byla buď pannou, žijící v domě otce, nebo něčí zákonnou manželkou a žila v domě svého manžela. Podle Chammurapiho zákoníku měl být muž, který znásilnil nedotčenou pannu, usmrcen, zatímco na oběť násilí bylo pohlíženo jako na nevinnou. Otázkou však je, jak byl tento zákon v praxi uplatňován, zda se týkal pouze žen z nejvyšších sociálních skupin nebo i žen z nižších tříd. Každopádně se netýkal otrokyň, které neměly žádná práva. Chammurapi řešil i problém incestu. Muž, který se dopustil tohoto přestupku, byl vyhnán z města. Jinak bylo řešeno znásilnění vdané ženy. V takovém případě jak oběť, tak útočník byli svázáni a vhozeni do řeky. Manžel znásilněné měl možnost, pokud chtěl, svoji manželku v posledním okamžiku před utopením zachránit. Naopak král měl právo, pokud si to přál, stejným způsobem zachránit útočníka, když to byl například člen jeho družiny [5].
Hebrejská civilizace, jen o něco málo mladší, v podstatě přebrala obdobnou právní úpravu. Za zajímavé můžeme považovat snad jen to, že když podle Starého zákona obdržel Mojžíš deset přikázání, byla mezi nimi přikázání zakazující „požádat manželku bližního svého či jeho majetek“, avšak přikázání zakazující znásilnění se mezi ně jaksi nedostalo. Postavení ženy v hebrejské společnosti bylo prakticky stejné jako v babylonské, jen s tím rozdílem, že trest utopením byl nahrazen ukamenováním."