1.	Tradice Sibyl

2.	Původ jména „Sibyla“

3.	Orákula v Řecku a Římě

4.	Židovsko-křesťanská orákula

5.	Svatý Augustin

6.	Typy Sibyl

6.1	Sibyla erythrejská

6.2	Sibyla kumská

7.	Tradice českých Sibyl

7.1

Libuše

7.2	Zobrazování Sibyl

7.3	Jacob de Voragine

7.4	Speculum humanae slavationis

7.5	Sibyla erythrejská jako královna ze Sáby

8.	Význam Sibyl z hlediska křesťanské teologie, mariánského kultu

„V 6. století byla sestavena dodnes dochovaná, v řečtině sepsaná sbírka židovsko-křesťanských sibylských orákulí, Oracula Sibylina. Hospodinova slova v Bibli jsou inspirována proroctvími, ale Svatá kniha všechny pohanské věštby a čáry přísně zakazuje. Starozákonní výzva židovského krále, „čaruj mi skrzě kúzlo“ (český překlad Bible, kolem roku 1360), je potrestána za to, že panovník hledal pomoc u pohanské věštkyně. Podobný případ nalézáme v Novém zákoně, ve vyprávění o putování svatého Pavla a Silase. Ti potkali děvčata, která na ně volala, běžela za nimi a nazývala je sluhy boha nejvyššího. Svatému Pavlovi se to ale nelíbilo, a tak poručil jejich věštícímu duchu, aby je opustil, a dívky přišly o své nadpřirozené schopnosti.

Dveře do křesťanské literatury otevřel Sibylám svatý Augustin a další církevní učitelé. V divadelní hře Ordo prophetarum ze 12. století prorokují příchod Krista. Jejich podoba je popsána jako „velmi podobná šílencům“.
Druhý typ Sibyly, kumská, se v Itálii stala domácí Sibylou. V Čechách se podmínky pro zrod domácí Sibyly vytvořily na počátku latinského písemnictví. Kristiánova legenda o svatém Václavu a svaté Ludmile z konce 10. století popisuje pythonissu, jíž za časů svatého Augustina Čechové postižení morem požádali o orákulum, podle něhož poté založili Prahu. Takovéto zakládání měst bylo tehdy běžnou praxí… Kosmas tuto bezejmennou věštkyni povýšil na knížecí dceru a nazval ji Libuše – její jméno připomíná Lybissu, tedy Sibylu lybijskou, která je uvedena v Etymologiariu svatého Isidora ze Sevilly. Po vyřčení své věštby ztratila Libuše své schopnosti.

Během 14. století zaujala Libuše důležité místo v oficiálním kultu a kronikáři Petr Žitavský a František Pražský s ní srovnávali Elišku Přemyslovnu. Eneáš Silvius, který v roce 1451 navštívil Čechy, také konstatuje, že Libuše byla pokládána za jednu ze Sibyl.

Rovněž další ze známých českých pověstí, pověst o Blanických rytířích, má určitou spojitost s vědmou. Byla to právě tato Sibyla, která prorokovala, že až bude české zemi nejhůře, spící rytíři budou probuzeni řevem takzvaného „Miličínského lva“ (což je skalisko poblíž cesty na Kalvárii u Miličína), a vyjedou z hory, aby stát zachránili.

Co se týče malířství, gotická zobrazení Sibyl se vyznačují značnou variabilitou. Kolem roku 1340 je v klášteře v Roudnici nad Labem namalován obraz Ukřižování, k němuž jsou dole připojena menší pole vyplněná polopostavami žen a proroků s prázdnými nápisovými páskami. Obdobný námět na nástěnné malbě kostela v Limburku z poloviny 13. století představuje Sibyly a pohanské filosofy.“