"Sigmund Freud se narodil 6. května 1856 v moravském městě Příbor. Jeho matka Amálie byla třetí ženou Jakuba Freuda, židovského obchodníka. Když byly Sigmundovi tři roky, rodina se přestěhovala do Vídně, kde Freud strávil většinu svého života, celých sedmdesát devět let.
Sigmund byl prvorozeným synem z celkového počtu osmi dětí Amálie a Jakuba Freudových.
„Postava Freudovy matky je zahalená tajemným závojem enigmatických vzpomínek. Je to způsobeno všeobecnou zdrženlivostí k ženám a matkám vůbec, charakteristickým rysem 19. století? Amálie Freudová, rozena Nathansonová, pocházela z poměrně bohaté rodiny ukrajinských Židů, narodila se 18. srpna 1836 v Oděse. Provdala se ve svých 19 letech a během deseti dalších let dala život osmi potomkům a zemřela v požehnaném věku 95 let. Byla to jistě mateřská figura se vším všudy a ke svému synovi vzhlížela s obdivem. Tím mu poskytla pevnou základnu životní důvěry ve svět. Zrcadlící obdiv matky je pro každého potomka nenahraditelný. Dává mu na vědomí, že je hoden obdivu a podle toho tak jedná.“
Otec Sigmunda, Jakub, se narodil na konci roku 1815, pocházel ze starého litevského židovského rodu, který se v polovině 19. století přesídlil na severní Moravu, kam se přemístil za lepšími obchodními zakázkami.
Vztah otce a syna popisuje Michal Černoušek ve své knize Sigmund Freud – dobyvatel nevědomí:
„Mohlo by se zdát, že člověk, který uvedl do psychologie jeden z nejpoužívanějších termínů dvacátého století, Oidipský komplex, sám oidipské drama neprožil v tak intenzivních silokřivkách jako jiní lidé. Povrchní zdání. Právě to, že Freud odhalil univerzální platnost oidipské sudby, ukazuje na to, s jakou pozorností analyzoval vlastní vztahy rodinné konstalace.“
Jako student byl Freud velmi snaživý, pracovitý a intelektuálně nadaný. I v cizích jazycích získal nadprůměrné znalosti a to v řečtině, latině, němčině, hebrejštině, francouzštině a angličtině, okrajově se věnoval také studiu španělštiny a italštiny.
Na podzim roku 1873 se Freud zapsal na fakultu lékařství ve Vídni, avšak promoval až v březnu 1881. Zpočátku se zajímal o zoologii, prováděl i několik výzkumů ve Fyziologickém ústavu Ernsta Brűckeho. Tento psycholog velmi intenzivně ovlivnil myšlení Sigmunda Freuda.
V roce 1882 však potkal svou životní lásku, Marty Barnaysovou, plánoval s ní založit rodinu tudíž si musel najít i lépe placenou práci, kterou získal ve Vídeňské všeobecné nemocnici. Tři roky poté byl jmenován lektorem neuropatologie na Univerzitě ve Vídni a na nějaký čas odjel pracovat do Paříže na kliniku slavného neurologa Charcota. Podrobněji spolu zkoumali hysterii, což u Freuda probudilo zájem o problémy neuróz jako protikladu organických onemocnění nervového systému.
V dubnu roku 1886 Freud otevřel vlastní lékařskou praxi ve Vídni.
Sigmund Freud miloval knihy, mezi jeho oblíbené hrdiny patřil vojevůdce Hannibal. Velmi obdivoval klasickou literaturu, především antickou, která mu v mládí představovala ideové přemostění mezi židovským a křesťanským pohledem na svět. Komplex nejdramatičtější citové zápletky v lidském životě pojmenoval podle hrdiny Sofoklovy tragédie, dvě skryté motivační síly nazve Érotem a Thanatem. Dále na Freuda výrazně zapůsobil romantismus, neznamenal jen návrat k přírodě a její nové ocenění, ale vzkřísila zájem o lidskou duši, zabýval se problémem lidského nevědomí, pátral po všem, co se vymykalo standardním pohledům. „Romantismus inspiroval Freuda dvojím způsobem, literárním a přírodovědným. Psychoanalýza je ve své podstatě vědou o přírodě v člověku, představuje úsilí porozumět silám v lidské psychice, které věčně vzdorují civilizačnímu úsilí a technickému sešněrování. Psychoanalýza, jak poznamenal Lionell Trilling, historik psychiatrického myšlení 19. století, představuje vědeckou kulminaci romantické literatury.“"

Citace jsou značeny kurzívou.