1.	Definice šikany

2.	Agresivita

3.

Agrese

4.	Manipulace

5.	Klasifikace šikany

6.	Typy iniciátorů

7.	Typy obětí

8.	Pět stádií šikany

9.	Příčiny šikanování

10.	Šikana a rodiče

11.	Šikana a učitelé

12.	Prevence šikany

13.	Šikana a konkrétní vzdělávací instituce

13.1.

Základní škola na Praze 6

13.2.

Výchovný poradce

13.3.

Metodik prevence

13.4.

Řešení šikany

"1.1 DEFINICE ŠIKANY
Pojem šikana se v naší zemi objevil před rokem 1989, kdy významný pražský psychiatr Petr Příhoda upozornil na vztahy mezi vojáky ,,nováčky“ a ,,mazáky“ v socialistické armádě. Praktiky, které prováděli vojáci na nově příchozích, se uplatňují i dnes v některých školských zařízeních.
Jelikož se o danou problematiku zajímají nejen odborníci, ale i rodiče, pedagogové a studenti středních a vysokých škol, existuje na dané téma mnoho odborné literatury a beletrie. Vymezení pojmu šikany není jednoduché a vždy jednoznačné. Z velkého množství literatury rovněž vyplývá, že existují definice šikany, které se vzájemně doplňují nebo se liší. V této části práce je proto uvedeno několik definic.

Podle Michala Koláře je šikana nemocné tedy patologické chování. ,,Jeden nebo více žáků úmyslně, většinou opakovaně týrá a zotročuje spolužáka či spolužáky a používá k tomu agresi a manipulaci.“ (KOLÁŘ, 1011, s.17). Kolář zdůrazňuje, že významným rysem šikanování je nepoměr sil, kdy agresor je ve výhodě např. fyzické a oběť se nemůže bránit. Obecnější vymezení pojmu šikana popisuje Jan Průcha. ,,Fyzické, psychické či kombinované ponižování až týrání žáků obvykle jinými žáky, vzácněji dospělými.“ (PRŮCHA, WALTEROVÁ, MAREŠ, 1009 s.197). Zdeněk Martínek se s definicí šikany shoduje s Michalem Kolářem. Stejně jako Kolář zdůrazňuje podmínku šikany. Hlavním charakteristickým znakem šikany je fyzická nebo psychická převaha agresora nad obětí. Dalším důležitým faktem je, že je oběti útok agresora nepříjemný. Připouští, že se může jednat o šikanu krátkodobou i dlouhodobou.
Kateřina Vágnerová zmiňuje, že se nemusí vždy nutně jednat o jednotlivce nýbrž o celé skupiny. ,,Šikana je úmyslné a opakované fyzické i psychické ubližování slabšímu jedinci (skupině) silnějším jedincem (skupinou).“ (VÁGNEROVÁ, 1009, s.11).
Spurný Joža tvrdí, že šikana je projevem patologických interpersonálních vztahů, které na psychiku oběti působí dlouhodobě negativně. Oběť má tak tendenci k úniku, a to i trvalému v podobě pokusů o sebevraždu.
Stanislav Bendl řadí šikanu mezi patologické formy mezilidského soužití. Šikanu charakterizuje jako ,,agresivní jednání, pomocí kterého si šikanista způsobováním fyzických nebo psychických útrap zjednává či udržuje převahu nad svou obětí.“ (BENDL, 1003, s.16).
Pavel Říčan ve své knize Agresivita a šikana mezi dětmi charakterizuje šikanu podrobně. ,,Šikanování říkáme tomu, když jedno dítě nebo skupina dětí říká jinému dítěti ošklivé a nepříjemné věci, bije je, kope, vyhrožuje mu, zamyká je v místnosti a podobně. Tyto incidenty se mohou často opakovat a pro šikanované dítě je obtížné, aby se samo ubránilo. Jako šikanování mohou být také označeny opakované posměšky nebo ošklivé poznámky o rodině. Jako šikanování však obvykle neoznačujeme občasnou rvačku nebo hádku přibližně fyzicky vybavených soupeřů.“ (Říčan, 1995, str. 16). Dále shrnuje definice takto: ,,Šikana je ubližování někomu, kdo se nemůže nebo nedovede bránit.“ (ŘÍČAN, JANOŠOVÁ, 1010, s.10)."

Číslování oddílů v práci neodpovídá číslování v obsahu výše.
Součástí práce je tabulka o rozsahu cca 1/3 strany.