1.	Úvod o slovu

2.	Ježíš Nazaretský (Evangelium podle Marka)

3.	Rozhovor Euthydéma a Sokrata

4.	Lockovo pojetí komunikace

5.

Závěr

6.	Seznam použité literatury

„Ježíš Nazaretský
Ježíš Nazarénský nebo také Nazaretský. Jehož příchod zvěstoval Jan Křtitel, jehož slova následovali mnozí. K němu Ježíš přišel a byl pokřtěn, než začal naplňovat své poslání. Využíval sílu slova a hlásal slovo Boží a lidé ohromeni touto silou a zázraky, které konal, jej následovali. Vždyť Ježíš říkal, že každý může činit to, co on činí.
Byl důkazem toho, že slovo je i mocný činitel, že víra a myšlenka jsou tvořivým procesem a že pomocí slov může dojít k jejich hmotnému projevu, stejně jako k destrukci.
Ježíš je příkladem toho, jak pouhé slovo může být dostatečně mocné a magnetické, aby inspirovalo davy. Vždyť nikdy nikoho k následovnictví nenutil, vždyť jen vyzval, předložil návrh, klidně, jistě. A všichni šli a věřili ještě dříve, než začal ohromovat i zázraky a skutky, stačilo pouhé Ježíšovo slovo a věci se děly a lidé poslouchali.

„ Když přišli do Kafarnaum, hned v sobotu šel do synagógy a učil I žasli nad jeho učením, neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci.“

Ihned poté deklaruje moc pouhého slova tím, že z posedlého muže vyhání zlého ducha jen tím, že mu to přikáže. Do té doby nevídaná moc, pouhé slovo.
Podobných příkladů a důkazů je možné najít v evangeliích nespočet a společným činitelem a ukazatelem Ježíšovi moci je stále jen slovo. Jak řekl, tak bylo, tak se dělo. Splnil vždy, co slíbil, nikdy slovem neublížil, a přesto jeho slova měla takovou moc, že se před nimi a jím protivníci třásli. K činění zázraků mu stačilo pouze říct, chci, aby to tak bylo, staniž se. Neb přání je otcem myšlenky a myšlenka je základ všeho dění.
I Ježíš, stejně jako Sokrates, byl mudrcem a učil lid. Ale měl jiný styl, než Sokrates. Ačkoli oba dva využívali moc slova, Sokrates se dialogem a argumentací snažil člověka dovést k moudrosti, Ježíš ukazoval prostou sílu slov. Stačí pouhá jasná vyjádření, jednoduchá věta a dění se dá do pohybu a mění se dle přání toho, jenž vyslovuje. Učil lid pomocí svého příkladu a jednoduchých důkazů, že je možné činit zázraky, že je to věc veskrze prostá. Aneb dle jeho výroku: „ Pomož a bude Ti pomoženo….“ Vyučoval tomu, že všichni jsou strůjci svého osudu, že všichni mají v rukou vlastní budoucnost a jaká bude, jen otázkou jejich volby a že každý může být jako on.
Jeho učedníci se ho vyptávají na význam podobenství, které uvádí, pátrají po příčině síly a významu slova a Ježíš jim odpovídá takto:

„Rozsévač rozsívá slovo. Toto jsou podél cesty, kdes rozsívá slovo. Když je uslyší, hned přichází satan a bere slovo do nich zaseté. A podobně ti, u nichž je zaseto na skalnatou půdu: Ti slyší slovo a hned je s radostí přijímají. Nezakořenilo v nich však a jsou nestálí, když pak přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadají. U jiných je zaseto do trní: Ti slyší slovo, ale časné starosti, vábivost majetku a chamtivost ostatních věcí vnikají do nitra a dusí slovo, takže zůstane bez úrody. A pak jsou ti, u nichž je zaseto do dobré země: Ti slyší slovo, přijímají je a nesou úrodu třicetinásobnou i šedesátinásobnou i stonásobnou.“

Tento citát nám představuje jiný úhel pohledu na význam slova, jakožto na semeno, které je zaseto za určitým účelem do duše člověka. Buď padne na úrodnou půdu a vzklíčí zdravá rostlina, čili člověk pochopí, co mu Ježíš praví, prozře, očistí se od svých hříchů a stane se lepším člověkem, nebo z něj vyroste rostlina slabá a nemocná, to znamená, že člověk sice uslyšel slovo, ale pokroutil si ho dle svého chápání a potřeb osobnosti. To během doby růstu ztratilo svou ryzost, čili i správný účinek, nebo je člověk zcela zaslepen, neslyší zlo a to se neuchytí vůbec.
Na počátku bylo vždy slovo. Ježíš dává svými činy a slovy jasný, jednoduchý návod k lepšímu životu, sebepoznání a duchovnímu růstu. Zda se jeho semeno v lidské duši uchytí, bylo již na každém jednotlivci. Slovo je mocné, ale člověk dokáže být naprosto hluchý…“

Práce obsahuje překlepy a hrubé pravopisné chyby.