"
Situace 3 menšin v ČR, jejich problémy a vztah k majoritní společnosti

Procesy globalizace, demokratizace a pluralizace společnosti a také proces evropské integrace přinášejí pro Českou republiku nezbytnost soužití majority s etnickými i jinými menšinami v prostoru regionů i státního celku. Plný dopad zmíněných procesů Českou republiku teprve čeká, i když se některé tendence a problémy spojené se soužitím s nečeským-především romským - etnikem či ve vztahu k imigrantům z Východu a z Balkánu již projevily.

Soužití českých občanů s občany jiných národností, minoritních a marginalizovaných skupin na území ČR je poznamenáno obdobím 40 let totality a izolace od ostatních zemí natolik, že se objevují projevy xenofobie a netolerance ze strany českých občanů vůči cizincům, ale i pocity a projevy nepřijetí českých spoluobčanů ze strany občanů, jejichž mateřštinou není český jazyk a kteří žijí v ČR. Nejmarkantnější konflikty se vyskytují zejména mezi Čechy a Romy, napětí se vyskytuje i v místech, kde jsou zařízení pro uprchlíky ze třetích zemí (s totalitními režimy nebo s nízkým ekonomickým standardem). Zdrojem napětí jsou i některé minoritní skupiny.

Romové
V ČR existují podstatně rozdílné situace v postavení romské minority a v úrovni soužití majority a romské minority z hlediska jednotlivých typů měst.
Všeobecně však můžeme říci, že Romové jsou ze společnosti sociálně vyloučeni. Toto vyloučení je devastující jak pro skupinu, která jí je postižena, tak i pro společnost, v níž k ní dochází. Zatímco pro sociálně vyloučenou skupinu tento stav znamená nejhorší životní podmínky, pro zbytek společnosti je pak existence sociálně vyloučené skupiny jednak důkazem její neúčinné solidarity, tak i potenciální ohrožení výbušnou situací. Sociální vyloučení Romů není důsledkem vlastností vyloučených příslušníků romské komunity, ale má široké příčiny historické, kulturní, ekonomické a zejména sociální povahy.
K indikátorům sociálního vyloučení patří: chudoba a nízký příjem, omezený přístup na trh práce, nízká míra sociální podpory, řídké nebo neexistující sociální sítě, vyloučení ze služeb, např. stále přetrvává praxe vedoucí k umisťování až 70% romských dětí do zvláštních škol.

47% neromů a 37% Romů považuje vzájemné soužití za problém. Problematickým ho neshledává 44% Romů a 40% neromů. Zdá se, že neromové vnímají soužití jako problematičtější. Postoje ke vzájemnému soužití jsou ovlivněny konkrétní zkušeností. Čím častější zkušenost s konflikty mají, tím více vnímají soužití Romů a majority jako problematické.
Nejčastější odpovědí Romů na podstatu problému soužití byl rasismus a nenávist ze strany majority (38%). Majoritní respondenti uvádějí jako nejčastější důvod (50%) obtěžující (nerespektující) chování Romů, jako hluk, nepořádek, neslušné chování. Obě skupiny zároveň připouštějí jako podstatu problému soužití i odlišné zvyklosti a obecně negativní mezilidské vztahy ve společnosti.

Romští obyvatelé mají většinou tendenci začlenit se do majoritní společnosti a chtějí žít společně. S tím souvisí otevřenost a snaha používat český jazyk, preferují společné vzdělávání dětí, polovina se hlásí k české příslušnosti, přestože si jsou vědomi svých kořenů a příslušnosti k rodu.
Majoritní společnost by měla usilovat o postupné plnohodnotné začlenění Romů do života společnosti. V obecné rovině jde především o integraci Romů ve všech veřejných oblastech života, prosazení vlastních práv ve vztahu k úřadům, zvýšení vzdělání, nalezení uplatnění na trhu práce, adekvátní řešení bytové otázky a celkové pozvednutí životního standardu romských rodin."