"Ani jsme to nepostřehli a najednou tu byla zase zima. Když napadl první sníh a teploty se začaly čím dál častěji dostávat pod nulu, začal jsem počítat dny. Napadlo mě, že už to bude rok, co jsem se spolu s propiskami dostal do skladu. Stálo za to zjistit, který přesně den, abychom to mohli oslavit. Protože určitě bylo co oslavovat.
Za poslední rok se toho stalo tolik, že jsem ani nemohl všechno zapsat, natož si pamatovat všechny události. Ve zkratce – Roman s několika přáteli uspořádali svatbu plyšových medvídků, konaly se speciální olympijské hry, zavedla se páteční diskotéka, z krabic panáci vytvořili pro své menší kamarády bludiště, štětce na stěny nakreslili krajiny z Romanových vyprávění a nakonec se po celý jeden měsíc v létě všichni prostřídali a strávili pár hodin venku.
Toho dne ráno za mnou přišel Roman, zeptat se, jak se mi daří. Řekl jsem, že dobře a rozhodl jsem se seznámit ho se svou myšlenkou oslavy výročí našeho života.
„Víš, že dneska je to rok, co jsme s propiskami přijeli do skladu? Je to přesně rok, na den, skoro týden jsem to zjišťoval. Co myslíš, nestálo by to za oslavu?“
„Tak jasné,“ odpověděl Roman a hned začal přemýšlet. „Ale co bysme mohli dělat? Musí to bejt přece nějakej extra den, ne? Bohužel mě teď poslední dobou už nic nenapadá. Ještě, že se už většina umí zabavit sama.“
Asi dalších deset minut jsme se v tichosti domlouvali a nakonec přišli na řešení. Začali jsme shánět nafukovací balónky, frkačky, konfety a prostě všechno, co nesmí chybět u žádné oslavy. Ještě než začali všichni vstávat, měli jsme nafouknuté všechny balónky a všude po skladě visely papírové řetězy. Celý sklad hýřil barvami.
Pak začali všichni vstávat a jen žasli. Hned probouzeli své kamarády a brzy všichni hleděli na mě a na Romana. Cítil jsem se trochu provinile, protože to bylo poprvé od chvíle, kdy přišel Roman, co jsem vylezl ze své krabice a ukázal se všem ve skladu.
„Dnes je velice zvláštní den,“ začal jsem mluvit, když se sklad aspoň trochu utišil. „Je to přesně rok, co jsem se svými kamarádkami propiskami přišel sem do skladu. Je to rok, co jste všichni poprvé zažili, jaké to je žít. Před rokem jste poprvé hráli fotbal. Právě proto si dnes uspořádáme malé fotbalové klání a pak budeme jen oslavovat a vzpomínat na všechno, co jsme za ten úžasný rok zažili.“
Všichni začali jásat a první panenky spolu s plyšáky začaly odsouvat od stěn skříně, které kryly právě před rokem namalované brány. Ostatní si začali zabírat svá místa a za chvíli už uprostřed skladu stál jen míč pomalu se kutálející směrem k vratům.
Všichni byli trochu zaražení a vzpomínali na první fotbalový zápas. Dnes se začalo hrát už asi po deseti minutách příprav a hra vypadala mnohem organizovaněji, než před rokem. Diváci jásali, povzbuzovali, tleskali, pískali a čas od času prošla skladem mexická vlna."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ