Obsah
Úvod

1.	Pojem socializace, její význam a cíle

2.	Socializace osobnosti

Závěr
Seznam použité literatury

2. Socializace osobnosti

Socializace probíhá mezi lidským jedincem, ostatními lidmi, společenskými skupinami a společností jako celkem v rámci společenských a mezilidských vztahů. Osoby, skupiny a instituce na sebe působí a ovlivňují se vzájemně. Toto působení může být:
• záměrné (cílené, výchovné) – např. výchova v rodině a poté ve škole,
• bezděčné (spontánní) – např. působení reklamy a filmů, ale také vzor chování dospělých.
Proces socializace lze tedy také definovat jako vytváření orientace v oblasti a složitém systému společenských hodnot. Bezděčné socializační stimuly na nás - narozdíl od těch záměrných - působí neustále a my v podstatě nedokážeme ovlivnit jejich sílu a frekvenci. Toto nezáměrné působení osob a skupin si osvojujeme spontánně a jako důsledek můžeme spontánně změnit i naše návyky, zkušenosti, názory, předsudky, zvyklosti, společenské normy atp. Spontánní působení má přinejmenším stejný význam jako působení cílené. Výraznější vliv má na jedince bezesporu rodina a blízcí lidé.

Každý z nás je během svého života objektem i subjektem socializačních vlivů. Jako objekt sociální působení a učení přijímáme, jako subjekt už toto dokážeme předávat dál. Jedinec z role objektu do role subjektu přechází postupně.

Pro to, aby mohly vzniknout složitější socializační procesy a děje, je třeba, aby byl jedinec schopen přizpůsobit se sociálnímu prostředí. Tento předpoklad se nazývá adaptace. Člověk se ale kromě přizpůsobovaní se okolí musí začít přizpůsobovat i sám sobě (cílům své seberealizace). Tomuto předpokladu se říká adjustace – tj. aktivní přizpůsobování se společenskému prostředí, a to jak přejímáním, tak i zasahováním do veškerých společenských vztahů. Adjustovanost je považována za jeden z podstatných znaků zralé osobnosti. Neadekvátní průběh přizpůsobování se okolí se označuje jako maladaptace a maladjustace. Na špatný průběh přizpůsobování upozorňují tzv. maladaptační projevy. Jsou jimi nejčastěji:
• vnitřní nevyváženost, tendence k jednostrannému přizpůsobení,
• neadekvátní citové reakce (obrana, útok nebo únik),
• neadekvátní poznávání (např. fantastické myšlení),
• neadekvátní volní regulace (nerozhodnost, negativismus atp.).
Včleňování se do společnosti vyžaduje neustálý kontakt se sociálním prostředím: navazování, prohlubování a rozšiřování sociálních kontaktů jedince. Smyslem však není pouhá sociální adaptace a adjustace – vřazení se do systému sociálních vztahů, ale i tzv. humanizace – polidštění jedince. Cílem humanizace je utvoření lidské osobnosti jako svébytné součásti lidské společnosti. Humanizací tedy rozumíme individualizaci i socializaci jedince zároveň. U nás se pro označení humanizace vžilo užívání pojmu socializace (v tzv. širším pojetí). Socializací v úzkém pojetí rozumíme utváření a přijetí občanské role.

Dobře zpraocvané. Práce má všechny formální náležitosti.