"12. A SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÉ JEVY, PŘEHLED, PŘÍČINY.

SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÉ JEVY

Při zkoumání příčin a podmínek trestné činnosti a hledání nejúčinnější prevence u mládeže je vhodné rozlišovat věkové kategorie dětí (6 – 15 let), mladistvých (15 – 18 let) a mladých dospělých (18 – 24 let, případně 18 – 30 let) – kriminologické členění.

Věková kategorie 6 – 15 let
Spodní věková hranice je určena počátečním obdobím v němž jsou registrovány první příznaky jednání dětí, které jsou v rozporu se společenskými pravidly a normami, které mají charakter určitého provinění. Již mezi 6 – 8 rokem jsou však registrovány i případy jednání, které kdyby byly páchány po dovršení 15 let, byly by hodnoceny jako trestné činy. Horní věkovou hranici pak tvoří věková hranice trestní odpovědnosti.
Většina dětských provinilců se dostává do rozporu se zákonem okolo 12 roku života – výrazně se projevuje vliv rodinného prostředí = dětská delikvence úzce souvisí se škodlivým výchovným prostředím v některých rodinách.
Důležitým předpokladem žádoucího vývoje osobnosti dítěte je úplnost rodiny (avšak samotný fakt úplnosti rodiny není ještě zárukou kvality výchovného prostředí dítěte).
S přibývajícím věkem – stále intenzivnější vliv školního prostředí se všemi jeho antikriminogenními a kriminogenními vlivy; pokud dochází k narušování jednoty výchovy ve škole a v rodině, může být negativně ovlivněna celková orientace mladého jedince – ve věku kolem 12 let se výrazně projevují všechny kladné i záporné rysy charakteru mladého člověka, rozvíjí se kladný poměr k práci apod. – dítě v tomto věku je již obeznámeno s pravidly chování ve škole i ve společnosti, se základními vztahy v kolektivu spolužáků, s požadavky učitelů a se školními povinnostmi. Vytváří se základní vztah ke společnosti – pokud je toto období dítěte negativně ovlivňováno (ať už ze strany rodičů, učitelů, vychovatelů, spolužáků atd.), může to rozhodující měrou negativně ovlivnit celý socializační proces a veškeré jeho další jednání.
Jeden z nejrozšířenějších, nezávažnějších negativních jevů této věkové skupiny – záškoláctví – děti tím řeší problémy při zvládnutí náročné učební látky, konflikty s rodiči, učiteli, spolužáky. Volný čas takto získaný na úkor školní docházky je dítětem zpravidla využíván bez jakékoliv kontroly ze strany rodičů i školy, což vytváří podmínky pro vznik dalšího nežádoucího jednání – potulování, požívání alkoholických nápojů, nealkoholová toxikomanie, výtržnosti, drobné krádeže apod..
Komplex kriminogenních vlivů je doplňován některými sociálními a biologickými zvláštnostmi této věkové kategorie – jde o zvýšený vliv rodiny a vychovatelů; u delikventních dětí se často projevuje nedostatečný citový rozvoj, není ještě dostatečně rozvinuta schopnost přiměřeně hodnotit vztahy okolního světa i konkrétní situace, někdy chybí schopnost rozpoznat škodlivost svého jednání a posoudit jeho možné následky. V prepubertálním a pubertálním období přistupují ještě problémy spojené s fyzickým a psychickým zráním, projevuje se zřejmá citová labilita a zranitelnost."

Důležité informace jsou značeny tučně, podtržením či kurzívou.