1.	Rodina a její typy

2.	Poruchy ve výchově a funkcích rodinného prostředí

2.1.	Poruchy rodičovské role

2.2.	Dysfunkční a afunkční rodina

3.	Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte

3.1.	Fyzické týrání a jeho formy

3.2.	Psychické týrání a jeho formy

3.3.	Sexuální zneužívání a jeho formy

3.4.	Zanedbávání a jeho formy

3.5.	Münchhausenův syndrom

4.	Rizikové faktory a sociální důsledky nevhodného působení rodiny

4.1.	Rizikové faktory a důsledky psychické deprivace

4.2.	Rizikové faktory a důsledky týrání

4.3.	Rizikové faktory a důsledky zneužívání

5.

Shrnutí

"PORUCHY VE VÝCHOVĚ A FUNKCÍCH RODINNÉHO PROSTŘEDÍ

- Poruchy rodičovské role
Rodiče z různých důvodů nemohou, nejsou schopni nebo nechtějí vykonávat to, co je nezbytné a potřebné pro zdárný vývoj dítěte. Tyto poruchy jsou souhrnně označování jako poruchy rodičovství. Můžeme je dále třídit následujícím způsobem:

Rodiče se o své dítě nemohou starat: důvody spočívají například v nepříznivých přírodních podmínkách a situacích (přírodní katastrofy), v poruchách fungování celé společnosti (válka) nebo při narušení rodinného systému jako celku (nemoc, úmrtí, nepříznivý stav dítěte, kdy dítě nemůže žít doma).

Rodiče se o své dítě starat neumějí či neodvedou: jde o situace, kdy rodiče nejsou schopni zabezpečit dětem alespoň přiměřený vývoj a uspokojit jejich základní potřeby z důvodu vlastní nezralosti, částečně sem lze zařadit i situaci dětí rozvádějících se či rozvedených rodičů, patří sem také situace, kdy se rodič nemůže o své dítě starat, neboť druhým rodičem, který má dítě v péči, je u v tom zabraňováno.

Rodiče se o děti starat nechtějí: příčiny spočívají v poruchách osobnosti rodičů (disharmonická osobnost, psychopatie, maladaptace), kteří si neplní své rodičovské povinnosti.

Rodiče se o děti starají nadměrně a hyperprotektivně: dítě dostává více pozornosti, než je třeba. Důsledkem je nepřipravenost na samostatný život, nerespektování druhých atd.


- Dysfunkční a afunkční rodina
Rodina z hlediska společnosti plní řadu funkční (biologických, ekonomických, sociálních, psychologických). V případě, že některé z funkcí nejsou plněny, může se stát pro její příslušníky zdrojem negativního vývoje, poruch chování a vznik a rozvoje sociálně patologických jevů, V takovém případě hovoříme o afunkční či dysfunkční rodině.

Dunovský vypracoval diagnostický nástroj hodnotící funkčnost rodiny sledovaného dítěte (tzv. Dotazník funkčnosti rodiny) – v něm se opírá o hodnocení osmi diagnostických kritérií: složení rodiny, stabilita rodiny, sociální a ekonomická situace, osobnost rodičů, osobnost sourozenců, osobnost dítěte, zájem o dítě, péče o dítě. Na základě těchto kritérií byly autorem popsány čtyři typy rodin:

o Funkční rodina – je v ní zajištěn dobrý vývoj dítěte, 85% rodin ve společnosti,
o Problémová rodina – závažnější poruchy některých nebo všech funkcí, které vážněji neohrožují rodinný systém či vývoj dítěte. 12 – 13% rodin v populaci,
o Dysfunkční rodina – vážné poruchy některých nebo všech funkcí rodiny. Ohrožují nebo poškozují rodinu jako celek a zvláště vývoj a prospěch dítěte. Takové rodiny tvoří asi 2% .
o Afunkční rodina – poruchy jsou tak velkého rázu, že rodina přestává plnit svůj základní úkol a dítěti závažným způsobem škodí nebo ho ohrožuje v samotné existenci. Jediným řešením je umístění dítěte do náhradní rodiny. V populaci se vyskytuje asi 0,5% takových rodin."

Vypracováno do předmětu Sociální patologie. Klíčová slova jsou tučně zvýrazněna.