1.	Základní pojmy

1.1	Sociální patologie a deviace

1.2	Sociální patologie a vědní disciplíny

2.	Normalita a abnormalita

3.	Zdroje a příčiny sociálně-patologických jevů a deviace

3.1	Teorie zdrojů patologie

4.	Agresivita, násilí

5.	Suicidální chování

5.1	Euthanasie

5.2	Sebepoškozování

6.	Závislosti

6.1	Psychoaktivní látky

6.2	Syndrom závislosti

6.3	Závislost a škodlivé užívání alkoholu

6.4	Vznik a vývoj závislosti

7.	Návykové a impulzivní poruchy chování

7.1

Nutkání

7.2	Příčiny vzniku

7.3	Patologické hráčství

7.4

Pyromanie

7.5	Kleptomanie

7.6	Trichotillomanie

8.	Sociálně patologické jevy spojené s prostředím rodiny

8.1	Genderová teorie

9.	Syndrom týraného a zneužívaného dítěte – CAN

9.1	Fyzické týrání

9.2	Psychické týrání

9.3	Sexuální zneužívání

9.4	Zanedbávání

9.5	Klasický obraz psychické deviace malého dítěte

9.6	Hlavní typy osobnosti deprivovaného dítěte

9.7	Posuzování týraného dítěte

"3. Zdroje a příčiny sociálně patologických jevů a deviace
Klíčová slova: etiologie sociálně-patologických jevů, teorie příčin, teorie sociálního učení, teorie temperamentu a charakteru, teorie anomie, diferenciální asociace, etiketizace.

- etiologie sociálních patologických jevů a chování: deviantní a patologické chování vzniká ve vztahu ke společnosti. Souvislost vzniku a společenských faktorů je zřejmá. Bio-psycho-sociálně-spirituální existence člověka x časoprostorovost existence.

- teorie zdrojů patologie:
1. biologicko psychologické teorie: teorie rozeného zločince – antropometrická měření – tělesné a duševní znaky typické pro degenerovanou skupinu lidí. Tím zvýšené riziko kriminálního chování.
Oligofrenie jako příčina delikvence.
Genetické a adopční studie (učení, výchova).
2. sociálně psychologická studie: větší počet vlivů, vybrané osobnostní charakteristiky, závislost na vyladěnosti psychické dispozice jedince, kognitivních schopností.
3. teorie charakteru a temperamentu: multidimenzionální teorie, předpoklad specifických reakcí, vycházejících z osobnostních rysů jedince.
Jsou jimi: (v negativním slova smyslu)
vyhledávání nového – snadná vzrušivost, impulzita, neukázněnost, nestálost v jednání a vztazích
vyhýbání se poškození – nízká zodpovědnost, risk v chování, nedostatek sebereflexe
vytrvalost – nižší zájem o práci, neschopnost plnit cíle
sebeřízení – nevyzrálost, obviňování, destrukce, nezodpovědnost, nespolehlivost – až porucha osob.
spolupráce – sebestřednost, netolerance, pomstychtivost, bezohlednost
sebepřesah – pyšnost, sebevědomost, nespokojenost, hamižnost
Delikventní jedinec – sebestřednost, lhostejnost k hodnocení a ocenění. Důležité pouze vlastní uspokojení a vlastní názor. Není schopen dialogu, zvýšená potřeba zážitků, méně pociťuje strach, nereaguje na nebezpečí.
Důsledek: neadekvátní jednání v situacích.
4. teorie odlišného kognitivního stylu: model osmi primárních kognitivních charakteristik
- ospravedlňování kriminálního chování
- odblokování zábran v chování (minulé i budoucí činy)
- pocit privilegovanosti
- orientace na moc
- sentimentalita, klamání okolí i sám sebe
- extrémní forma sebedůvěry
- kognitivní indolence – lenost uvažovat
- neschopnost trvalého názoru
5. teorie kulturního přenosu: deviantní a patologické chování je naučeno v primárních skupinách a v interakcích s druhými. Vzniká v různých subkulturách, kde je považováno za normální.
6. teorie anomie - anomie - nomos - zákon, anomie - bezzákonnost. Ve společnosti přestávají platit zákony ve smyslu nejen právním, ale i morálním. Rozpor mezi kulturními normami a sociální realitou vede ke zhroucení norem ak anomii.
bio-psycho-sociálně-spirituální vzorec existence člověka
jedinec - společnost (polis) – celek světa"

V textu je zaměňováno slovo genderová za generová.