1.

Úvod

2.

Rodina

3.	Životní prostředí

4.	Parta, sekta, náboženská skupina

5.	Školní prostředí

6.	Vliv médií

7.	Rizikové faktory vzniku závislosti a rizikové skupiny

7.1.

Alkohol

7.2.

Kouření

7.3.

Drogy

7.4.	Patologické hráčství

8.	Rizikové faktory vztahové patologie

"Rodina
„Výchova v rodině a vliv rodičů představuje důležitý faktor působení na vývoj osobnosti dítěte. Rodina dítě formuje, stává se pro něj modelem chování k ostatním lidem. Dítě si zde postupně osvojuje a začíná chápat různé sociální role.“
„Rodina je tradičně považována za hlavního činitele, jenž svým selháváním dětem umožňuje kriminální chování.“ Mezi negativní vlivy rodinného prostředí patří případy, kdy: „rodiče jsou abnormální osobnosti- rizikové jsou rodiny alkoholiků, toxikomanů a asociálních jedinců obecně, dále emočně chladných osob, jedinců s poruchou osobnosti apod.
rodina je neúplná- v rodině chybí vzorce chování druhého pohlaví, osamělý rodič má složitější situaci, kterou často nezvládá. V mnohých případech trpí dítě i citovým strádáním, především steskem po druhém rodiči, často se z případného rozvodu obviňuje.
rodina je dysfunkční- jde o úplnou rodinu, která ale funguje pouze formálně. Může se jednat o rodinu, kde jsou problémy a manželé spolu zůstávají tzv. kvůli dětem nebo rodina neposkytuje dítěti podněty pro jeho rozvoj. V tomto případě se většinou jedná o rodiny značně pracovně zaneprázdněných rodičů, kde je dostatek finančních prostředků, ale chybí citové zázemí, pozitivní vzory chování apod. Děti z takových rodin se nudí, ztrácejí životní smysl i cíl.
rodina toleruje poruchové jednání- některé subkultury a sociální skupiny dokonce považují poruchové chování za vhodné a nutné. Existují přímo rodinné gangy, nejčastěji zlodějské, které učí své děti kapsářským dovednostem, podvádění a dalšímu delikventnímu chování.“
„Neadekvátní péče o dítě má řadu forem, přechody mezi nimi jsou ovšem plynulé a mnohdy se vyskytují současně:
týrání dítěte- tělesné (včetně nepřiměřených tělesných trestů), emoční (např. nadměrná kritika, sociální izolace) a Münchhausenův syndrom v zastoupení (rodiče předstírají nebo vyvolávají u dítěte nejrůznější somatické obtíže a příznaky a dožadují se opakovaných i invazivních vyšetření a léčby dítěte.
sexuální zneužívání- v rodině i mimo domov
zanedbávání dítěte- v otázkách výživy, hygieny, stimulace, nedostatečný dohled či vystavování stresovým situacím, nebezpečí doma i mimo domov
psychická deprivace- zanedbávání a psychická deprivace se vztahují více k dlouhodobějším charakteristikám sociálního prostředí a k emočnímu klimatu, v němž dítě vyrůstá. Psychická (zejména emoční a podnětová) deprivace znamená dlouhodobý nedostatek uspokojování potřeby lásky, vřelého intenzivního vztahu a dostatečného přísunu přiměřených podnětů z prostředí.“

Životní prostředí
„Na rozvoj poruchového způsobu chování může mít vliv také určitý styl života a určité životní prostředí, ve kterém jedinec tráví většinu dne. Typický je anonymní způsob životy na sídlištích, kde je velké množství lidí. Jeden druhého tu nejen nezná, ale také se o sebe většinou nezajímají. Děti a mladiství se zde chovají asociálně více, než v místech, kde nelze spoléhat na anonymitu.“"

Univerzita Hradec Králové, Pedagogická fakulta, Katedra sociální pedagogiky, studijní program Vychovatelství, studijní obor Sociální pedagogika se zaměřením na etopedii, předmět Etopedie 1.