1.

Úvod

2.	Současný stav české populace

3.	Řešení otázky stárnutí populace

4.

Závěr

5.	Použitá literatura

"Ekonomické a sociální dopady stárnutí naší populace se prohlubují a finanční zdroje jsou omezené. Stárnutí populace a život ve stáří je široké téma, které se dotýká většiny oblastí života, veřejných služeb a ve své podstatě se dotýká každého z nás. Se stoupající životní úrovní lidé mění své návyky a priority. Muži se žení a ženy vdávají později a stále více jich žije samo, resp. ve volných svazcích. Sňatek, natož pak výchovu dětí berou jako komplikaci. Věk prvorodiček se zvyšuje a rodina s více než dvěma dětmi je spíše výjimkou. Jedna žena u nás přivede na svět v průměru méně než 1,2 dítěte. Přitom pro zachování prosté reprodukce obyvatel by byl potřeba téměř dvojnásobek. Porodnost v České republice trvale klesala od roku 1980 až do poloviny devadesátých let. Od té doby pak stagnuje na mimořádně nízké úrovni, nejnižší v historii a jedné z nejnižších na světě. V roce 2004 žilo v ČR 14 % občanů straších 65 let. V roce 2030 by měli podle odhadů ČSÚ tito občané tvořit 22,8 % a v roce 2050 pak 31,3 % populace České republiky, což představuje přibližně 3 miliony osob. Počet lidí ve věku 85 a více let by měl do roku 2050 stoupnout přibližně na půl milionu (v roce 2004 jich bylo 93 516). Co tedy s tím?

Experti doporučují v zásadě dvě řešení: zcela reformovat důchodový systém, a hlavně postupně posunovat věk odchodu do důchodu. Na mezinárodním poli byly vypracovány dokumenty, obsahující konkrétní návrhy na řešení problematiky stárnutí a stáří. Především se jedná o "Mezinárodní akční plán pro problematiku stárnutí" (vypracovaný ve Vídni a přijatý Valným shromážděním OSN v roce 1982), a "Zásady OSN pro seniory", přijaté v roce 1991. Posledním stěžejním dokumentem OSN jsou závěry II.světového shromáždění o stárnutí, konaného v Madridu v roce 2002, které vytyčují mezinárodní plán přípravy na stárnutí."