1.	Neverbální komunikace

2.

Proxemika

2.1.	Horizontální

2.2.	Vertikální

2.3.	Teritorialita

3.	Haptika = doteky

3.1.	Stisk ruky

4.

Mimika

4.1.	Lidská tvář

4.2.

Úsměv

4.3.

Oči

4.4.

Obočí

5.	Gestika a gestikulace

5.1.1.

Gesto

6.	Posturologie, posturika = postoje, figury

6.1.1.

Sezení na židli

6.1.2.

Držení rukou

6.1.3.

Nohy

6.1.4.

Držení páteře

6.1.5.

Kongurence

6.1.6.

Síla podobnosti

7.

Kinezika

8.	Úprava zevnějšku a prostředí

9.	Možnosti a limity nonverbality

10.

Závěr

10.1.1.

Co sdělujeme při neverbální komunikaci

10.1.2.

Efektivní neverbální komunikace

"Za neverbální komunikaci se považují veškeré projevy člověka, které nejčastěji doprovázejí jeho mluvený projev a jsou pozorovatelné
- Proxemika
- Haptika
- Mimika
- Gestika, gestikulace
- Posturologie
- Kinezika

PROXEMIKA = vzdálenost mezi komunikujícími

a) Horizontální
Každý člověk si kolem sebe vytváří zóny, do kterých umožňuje vstup dalším osobám – podle toho s kým komunikuje:
• Intimní zóna (do 45 cm) např. matka-dítě, milenci apod.
• Osobní zóna (45-120 cm) např. sourozenci, přátelé
• Sociální zóna (120-360 cm) – tzv. zóna respektu – obchodní jednání, úřady,
služební styk, nákupy
• Blízce veřejná zóna (360-720 cm) školení, kurzy
• Veřejná zóna (nad 720 cm) velká shromáždění, politické projevy (nejchudší
na komunikaci

„Bublina osobního prostoru“ každý z nás ji má kolem sebe – různé kultury a tradice – menší vzdálenosti např. u Arabů, Japonců, Italů apod.

b) Vertikální
Vertikální vzdálenost hodně souvisí s postoji – asymetrická pozice může být překážkou v komunikaci – (nadřízenost a podřízenost) snažit se, aby účastníci měli oči v jedné rovině.

c) Teritorialita
„vlastnictví“ teritoria – tendence preferovat pro určité komunikační akty takové místo, kde se cítíme dobře – oblíbené křeslo, „naše“ místo u stolu. Prostor ovlivňuje pocit identity osobnosti – „vlastní místečko“ pro pocit svébytnosti – teritoriální chování bývá velice symbolické (nepsaná pravidla – např. štamgasti v hospodě)

HAPTIKA = doteky

(podání ruky, dotyk paže, poklepání na rameno)
Od dětství potřebujeme doteky – přátelství, láska našich blízkých. Dotek může být chápán ale i jako projev nepřátelství – pro dotýkání platí nepsaná pravidla podle kulturní zvyklosti (např. při pozdravu)

Stisk ruky:"

Práce je psaná v odrážkách. Klíčové pojmy jsou barevně a tučně zvýrazněny.