"Sociální komunikace a masová média

Úvod

Komunikaci můžeme pracovně vymezit jako sdělování a sdílení, tj. předávání a přijímání významů mezi lidmi. Jako významy mohou být komunikovány poznatky, hodnoty, normy, dovednosti a podobně. Komunikace je tak specifickou formou spojení mezi lidmi prostřednictvím významů. Souvisí s jinými formami spojení mezi lidmi jako jsou kooperace (= společné působení lidí na předmět činnosti pomocí prostředků a na její koordinaci se podílí komunikace) a interakce (= vzájemné ovlivňování lidí pokud jde o názory, postoje, vlastnosti apod.) Komunikace se podílí na fungování vztahů mezi lidmi vůbec.

Sociální komunikace je termín, který u řady autorů splývá s komunikací vůbec. Hlubší analýzou komunikačního procesu lze dospět k poznání, že sociální komunikace je taková komunikace, jejíž smysl je orientován na partnera (jedince, sociální útvar, apod.) téhož druhu, tzn., že je interakčním procesem vzájemného dorozumívání, jímž jsou mezi partnery zpravidla téhož druhu sdělovány, příp. vyměňovány konvenciální znaky, platné v určitém referenční systému významů, reprezentující intendované významy.

Komunikační proces
obecné předpoklady komunikační účinnosti

Vlastní komunikační proces předpokládá:
1. vytvoření referenčních systémů významů
2. systém znaků označujících významy
3. komunikující, kteří jsou přibližně na stejném stupni vědomostí o předmětu komunikace
4. významy, které se mají sdělit
5. komunikační prostředek
6. komunikační kanály
7. sociální situace
8. výsledek porozumění
9. zpětné vazby
Jednoduše by se dalo říct, obecným předpokladem komunikace vůbec je možnost komunikačního spojení mezi účastníky jeho navázání a udržování po dobu komunikačního procesu. Tento předpoklad lze také charakterizovat jako připravenost komunikovat, případně jako existenci vztahu mezi účastníky. Dalším důležitým předpokladem je otevřenost - lidé jsou v komunikačním vztahu v té míře, v jaké jsou k sobě v komunikačním otevření a komunikačně otevření jsou v té míře, v jakém jsou vzájemném vztahu. Jedná se o připravenost předávat a přijímat relevantní významy.
Sociální komunikace probíhá v mnoha rovinách, z nichž lze rozlišit rovinu primárně-sdělovací, v níž jsou sdělovány významy z oblasti logicko-pojmové a rovinu sekundárně-sdělovací, v níž se sdělují významy z oblasti obrazně symbolické prostřednictvím opisů.
Komunikaci jako proces sdělování a sdílení, předávání a přijímání významů může být rozdělen na aktivitu původce, aktivitu příjemce a přeměnu rolí mezi nimi. Komunikativní akt původce, kterého bereme, nejprve v elementární roli mluvčího, lze z hlediska jeho významové struktury rozčlenit na:
1. záměr, případně cíl
2. smysl sdělení pro mluvčího, tj. vztah záměru či cíle k jeho širší motiv
3. věcný obsah sdělení, tj. o čem se hovoří
4. smysl sdělení pro příjemce
5. efekt na příjemce
Pro mluvčího jsou reálné první tři komponenty a zbývající dva jsou předpokládané, či vysuzované
Pro příjemce jsou na rozdíl od mluvčího reálné komponenty počínaje obsahem sdělení a končí efektem, kdežto zámer mluvčího a smysl sdělení pro mluvčího mohou být či jsou vysuzovány.
Polarizace základní významové struktury sdělení vzhledem k rolím mluvčího a posluchače spočívá v tom, že mluvčí poslední dva komponenty anticipuje, kdežto naopak příjemce poslední dva komponenty rekonstruuje. V tom je také obsažena asymetrie aktiv mluvčího a příjemce. Mluvčí může anticipovat smysl sdělení pro příjemce a efekt na něho dřív, než k němu pormluví, kdežto příjemce může rekonstruovat záměr mluvčího a smysl pro něho, teprve když slyší jeho promluvu. Pro efektivnost komunikace odtud plyne, že pro mluvčího je komunikace efektivní, když příjemce vyrozumí z jeho sdělení to, co on sám jako půvoce zamýšlel. Pro příjemce je sdělení efektivní, když mu porozumí. O správnosti a tedy efektivnosti se oba přesvědčí tím, že si vymění role.
Přeměna rolí je sama výrazem efektivnosti. Klíčový význam přeměny rolí mezi mluvčím a posluchačem pro ověření efektivnosti komunikace nemusí být vždy zjevný, může být latentní, ovlivňuje však efektivnost i složitějších forem komunikace (např. interview - role tazatele a respondenta)."