"Sociální mobilita je pojem vyjadřující možnost pohybu jednotlivců nebo celých skupin mezi pozicemi v rámci sociálního systému.
Lze rozlišit mobilitu horizontální, kdy dochází k přesunům prostorovým nebo profesním, aniž se přitom mění výše sociálního statusu migrantů, a mobilitu vertikální, při které dochází ke vzestupu nebo sestupu v rámci stratifikačního prostoru dané společnosti (tyto kategorie jsou obsaženy již v práci P. A. Sorokina Social mobility z roku 1927). Je-li ve společnosti vysoká míra vertikální mobility, jde o typ otevřené společnosti, je-li nízká, jde o typ uzavřené společnosti (krajním typem je kastovní zřízení).
Dále můžeme rozlišit mobilitu intragenerační a intergenerační.
Intragenerační mobilita vyjadřuje změnu pozice během života. Z hlediska jednotlivých životních drah můžeme rozlišit lidi:
 imobilní - např. ten, který celý život pracuje v jednom zaměstnání
 vzestupně mobilní - kariéra
 sestupně mobilní
 dramaticky mobilní - např. ten, který střídavě prodělává vzestupy a sestupy
Intergenerační mobilita je porovnáním sociálního vzestupu či sestupu mezi generacemi otců a synů, případně dědů. Většina výzkumů se týká mobility intergenerační, její nízká míra znamená vysoký stupeň seberekrutace v rámci jednotlivých vrstev, ten bývá zjišťován např. u svobodných profesí.
Eisermann rozlišuje Weberovské ideální typy:
 společnost stacionární - zde všechny děti zůstávají v postavení svých rodičů
 společnost cirkulující - děti ve srovnání s rodiči se dostávají do jiného postavení
Rozlišuje také dva typy sociálního vzestupu:
 životní drahou - přechodem z jedné vrstvy do druhé (např. úředník), pohyb je prokalkulovaný dopředu a je dána i jeho horní hranice.
 kariérou - tento pohyb není předem vypočitatelný, orientuje se na využití ekonomických tržních šancí a úspěch je měřitelný ekonomickými ukazateli.
Na tomto základě rozlišuje:
 společnost byrokratizovaná - pro ni je typická životní dráha.
 společnost hospodářská - typická je zde kariéra

Změna statusu se realizuje prostřednictvím mobilitních kanálů. V kastovním systému (Indie) k žádnému pohybu nedocházelo, středověký stavovský systém již v omezené míře pohyb umožňoval. Mobilitními kanály zde byli např. církev, služba v armádě. V moderní společnosti se mobilita uskutečňuje především skrze sféru ekonomickou, důležitou úlohu hraje také dosažené vzdělání a byrokratický aparát. Od přelomu 50.a 60.let většina studií zdůrazňuje dominantní úlohu dosaženého vzdělání, což úzce souvisí s tehdy nastartovaným procesem demokratizace vzdělávání ve vyspělých zemích. Vzdělání však na jedné straně vertikální mobilitu posiluje, zároveň ji však na druhé straně brzdí. Posiluje ji tím, že umožňuje všem jednotlivcům (alespoň formálně) dosáhnout všech pozic za předpokladu, že mají příslušné vzdělání. Brzdí ji tím, že zamezuje přístup k vyšším pozicím těm jednotlivcům, kteří požadované vzdělání nemají. Značná část mobilitních studií sleduje míru mobility mezi profesemi manuálními a nemanuálními, to souvisí s přeléváním ekonomicky aktivních ze sekundární do terciární sféry."

a