"I. Sociální nerovnost
Sociální nerovnost je principem uspořádání společnosti - jednotlivci a skupiny nemají stejný podíl na bohatství a rozhodování. Hovořit o sociální nerovnosti má však smysl pouze v případě, že je pociťována jako problém, tato situace nastala až v moderních společnostech. Ve společnostech tradičních byla nerovnost legitimní.
Můžeme rolišit dva typy nerovnosti - kumulativní (vede k vyhranění sociálních rozdílů) a disperzní (rozdíly v různých oblastech mají tendenci se kompenzovat, výsledkem je tedy pouhá různost). Podle Dahrendorfa je sociální nerovnost „důsledkem faktu, že sociální jednání je kontrolováno skrze ustavené formy a podle míry odměňováno umístěním aktéra na určité místo v celkovém systému sociální nerovnosti“.
Nerovnosti se dále dají rozlišit na zjevné a skryté, při čemž je v moci státu regulovat zjevné (např. daněmi), ne však skryté, které navíc mohou být generovány prvně jmenovanými. Problémem skrytých nerovností, resp. kulturního a sociálního kapitálu (zvýhodnění díky zděděným způsobům chování nebo sociálním kontaktům, atp.) se zabýval P.F. Bourdieu.
Otázkou moderní společnosti je, jak už bylo výše uvedeno, problém rovnosti. Petrusek nastiňuje vývoj přístupů k této otázce. V minulosti se lidová hnutí často odvolávala na křesťanský ideál rovnosti před Bohem. Osvícenství hlásalo rovnost mezi lidmi, která se změnila v představu rovnosti vztahu jedinců k přírodě, trhu a zákonům a nerovnosti lidí mezi sebou. Liberalismus kladl důraz na rovnost před zákonem a příležitost v tržní soutěži. Později se težiště otázky přeneslo k rovnosti výchozích podmínek. Tento problém „je v rámci liberálních koncepcí řešen jako otázka rozšiřování hranic a možností svobodného podnikání, zajišťování větší účasti lidí v této oblasti“ . Proti tomuto přístupu stojí požadavky na zmenšování sociálních nerovností - zpřístupnění vzdělání, kompenzace nevýhod nižších sociálních skupin.

II. Sociální stratifikace
Velký sociologický slovník uvádí, že soc. stratifikace je v širším smyslu výsledek nerovnosti, která vede ke vzniku alespoň do jisté míry hierarchického uspořádání, je tedy synonymem k sociální diferenciaci. V užším smyslu je výsledkem nerovnoměrné distribuce tří zdrojů - moci, prestiže a majetku. Segmenty sociální stratifikace jsou kategorie lidí zaujímajících zhruba stejný status - vrstvy (straty). Po II. sv. v. se v československé sociologii pojmu soc. stratifikace užívalo v kontextu s tzv. buržoazní sociologií, jinak se používal termín sociální třídní struktura.
Základní problémy sociální stratifikace tvoří šest okruhů:
1. formy soc. stratifikace v dějinách, nezbytnost nerovnosti a případné tendence k jejich zmenšování v industriálních zemích
2. kolika segmenty je tvořena soc. stratifikace a jaká jsou diferenciační kriteria
3. propustnost mezi segmenty, sociální a institucionální procesy ovlivňující umístění a zdali je výchozím kriteriem umístění výkon nebo askripce
4. zda tvoří jednotlivé segmenty subkultury, pokud ano, je-li od nich možné očekávat nějaké kolektivní politické akce
5. „typ procesů a politických intervencí pomáhající udržet a modifikovat diskriminaci na trhu práce“ (z hlediska pohlaví, etnika či rasy) a zda tato diskriminace ve vyspělých zemích ustupuje do pozadí
6. jak bude soc. stratifikace vypadat v budoucnosti, zda vzniká nová třída a nedochází-li ve vyspělých zemích ke konvergenci soc. stratifikací - nevzniká-li nový, „postmoderní“ typ soc. stratifikace"

Důležité informace jsou značeny tučně nebo podtržením.