1.

Úvod

2.	Sociální pedagogika

3.	Sociálně patologické jevy

4.	Sociální prevence

5.

Závěr

6.	Použitá literatura

"Sociální pedagogika
Pojetí sociální pedagogiky je velmi různorodé. Potkáváme se s rozdíly v pojetí a porozumění. Jedno z možných vymezení uvádí Věra Poláčkoá.

Sociální pedagogika je interdisciplinární vědní obor. Integruje a rozvíjí poznatky věd o člověku a společnosti do edukačního, preventivního i reedukčního působení.
Analyzuje dynamické vztahy mezi jednotlivcem a prostředím a usiluje o jejich optimalizaci. Zkoumá propojenost bio-psycho-sociálních jevů ovlivňujících sociální integraci a zvládání životních situací jedincem. Zaměřuje se na každodennost jedince jako sociokulturní osobnosti, rozvíjí odpovědnost jedince za vlastní rozhodnutí a vede k hledání vlastních životních cest.
Respektuje individuální potřeby a zájmy jedince – klienta a iniciuje takové změny v sociálním prostředí, které podporují jeho rozvoj a zmírňují rozpory mezi ním a společností. Rozvíjí optimální postupy sociální pomoci klientovi a zároveň věnuje pozornost přiměřeným formám sociální kontroly.

Bakošová shrnuje současné pojetí sociální pedagogiky u nás takto:
- Pedagogika prostředí, která obsahuje vztah výchovy a prostředí,
- Pedagogika zkoumající otázky výchovy člověka, jako právního názoru na výchovu, analýzu výchovy a vzdělání,
- Pedagogika, která chápe výchovu jako pomoc všem věkovým kategoriím,
- Pedagogika, která se zaobírá odchylkami sociálního chování.

Pokud bych to tedy chtěla shrnout, můžeme říci, že sociální pedagogika je hraniční disciplínou mezi sociologií a pedagogikou, která zkoumá vztahy mezi sociálním prostředím a výchovou, formy sociální pomoci a péče o všechny věkové kategorie, tedy člověka v sociálním prostředí.

Právě sociální pedagogika se tedy často dostává do kontaktu s lidmi, kteří se chovají deviantně, patologicky.
Sociální pedagog tedy pomáhá dětem, mládeži, rodičům v otázkách výchovy, vzdělání, podpory, profilace a prevence. Často pracuje s dalšími odborníky z psychologie, sociologie, sociální práce, medicíny či práv.

Sociálně patologické jevy
Problematika sociálně patologických jevů, snížení rizika jejich vzniku a důsledku, je jedním ze současných témat, jejichž význam zaznamenává trvalý růst.
Oblast sociálně patologických jevů a jejich prevence je značně obsáhlá a různorodá. Vztah jedinců k tématu jevů je odlišný. Je podmíněn jejich zkušeností, prostředím a rolemi, které zastávají.

Sociální patologie – (z řec. pathos – utrpení, vzrušení; logos = slovo, nauka, řeč), shrnující pojem pro nezdravé, nenormální, obecně nežádoucí společenské jevy, tzn. společensky nebezpečné, negativně sankciované formy deviantního chování."

Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav pedagogických věd, Sociální pedagogika a poradenství.