1.	Sociální politika – pojem, předmět

1.1.	Užší a širší pojetí

1.2.	Subjekty a objekty

1.3.

Principy

1.4.

Nástroje

1.5.	Příčiny rozdílů a modely

2.	Konstrukce genderu v rodině a společnosti

2.1.	Východiska vnímání pojmů pohlaví a gender

2.1.1.

Pohlaví

2.1.2.

Gender

2.2.	Koncept genderu

2.3.	Teorie socializace a utváření genderu

2.4.	Gender, rasa, třída jako sociální konstrukty

3.	Komunitní práce a začleňování menšin

3.1.	Monitoring

3.2.	Začleňování menšin

3.3.	Sociální exkluze a inkluze

3.4.	Podporované formy zaměstnávání

3.5.	Projektová činnosti

3.6.	Komunitní filantropie

3.7.	Příklady dobré praxe

4.	Evropský proces sociálního začleňování

4.1.

Politika

4.2.	Programy, instituce, legislativní proces

4.3.	Zapojení ČR

4.4.	Aspekty chudoby a vyloučení

4.4.1.

Pojetí chudoby

4.4.2.

Subjektivní koncepty chudoby

4.4.3.

Objektivní koncepty chudoby

4.4.4.

Moderní chudoba

4.4.5.

Příčiny chudoby

4.4.6.

Minimální mzda činí od 1. 1. 2007

4.4.7.

Teorie chudoby

4.4.8.

Širší pojetí chudoby

4.4.9.

Chudoba na venkově a ve městech

4.4.10.

Chudoba a gender

4.4.11.

Chudoba v ČR

4.5.	Národní plány sociálního začleňování¨

4.5.1.

Národní zpráva o strategiích sociální ochrany

4.6.	Koncept rozvoje

4.6.1.

80. léta Římský klub „Limity růstu“

4.6.2.

Teorie závislosti neboli jádra a periferie

4.6.3.

Jednotlivé indikátory rozvoje zjišťují různé organizace

4.6.4.

Základní principy udržitelného rozvoje

"PRINCIPY SP
Princip sociální spravedlnosti – značně relativní pojem, Teoretické klasifikace sociální spravedlnosti používají následující hlediska, principy pro posouzení soc. spravedlnosti:
a)výkonový a zásluhový princip
b)princip souladu mezi vstupy a výstupy
c)princip rovnosti v odměně
d)princip rovných příležitostí
e)princip sociální potřebnosti
Dle sociální situace v zemi dominuje ten který princip.
Ve vyspělých zemích se dnes uplatňuje model pevného dna a otevřeného stropu – sociální spravedlnost je vnímána tak, že primárně je spojována s usilováním jedince, který využívá svých sil k uskutečňování svých vlastních zájmů, ale přiznává se i vůle a ochota pomoci sociálně slabý a potřebným občanům.
Princip sociální solidarity – vzájemné podpory a soudržnosti. V moderní společnostech se solidarita realizuje především v podobě transferové politiky státu a redistribučních opatřeních.
Princip subsidiarity – podle něj je každý povinen nejdříve pomoci sám sobě, nemá-li tuto možnost, musí pomoci rodina a až na posledním místě stát.
Princip participace – podíl na rozhodování o opatřeních, kterých se lidí bezprostředně týká.
Princip univerzality – rozšíření osobního rozsahu sociálního zabezpečení na všechny a zaručení základní dávky v případě ohrožení a potřebnosti.
Princip uniformity – snaha zajistit všechny potřebné podle pravidel
Princip komplexnosti – snaha vytvořit pestrou diferencovanou záchrannou sociální síť (souhrn legislativních norem, kterým stát zaručuje všem občanům potřebný, nezbytný, společensky uznaný standard pomoci), kde neproklouzne občan pod životní minimum.
Princip adekvátnosti – výše pomoci přiměřená sociálním potřebám.

NÁSTROJE SOCIÁLNÍ POLITIKY
Sociálněpolitické záměry lze realizovat:
Regulací – tj. zavázáním nějakého subjektu nebo objektu příkazem nebo zákazem, aby něco konal ve prospěch druhého nebo zákazem, aby se činnosti zdržel.
Konáním – peněžním nebo věcným plněním či poskytnutím služby ve prospěch objektu.
Kontrakcí – tj. smlouvou zavázat jiný sociální subjekt, nebo objekt, aby něco konal nebo se zdržel činnosti nebo činnost jiného strpěl.
Nátlakem – fyzickým nebo politickým na sociální subjekt nebo objekt, ab přijal a uskutečňoval sociální zájmy jemu vnucované.
Základní nástroje sociální politiky
- Právo – legislativní činnost je základní a nezastupitelnou úlohou státu jako regulátora lidských činností.
- Ekonomické nástroje – tržní, netržní formy získávání a distribuce zdrojů:
Získávání prostředků prostřednictvím daní a jejich následné rozdělování prostřednictvím rozpočtu, získávání prostředků do pojišťovacích fondů a jejich následné rozdělování formou výplaty dávek, získávání finančních nebo jiných zdrojů prostřednictvím darů fyzických či právnických osob
- Sociální programy – stanovení cílů a cest jejich dosažení
- Sdělovací prostředky – mohou i stimulovat tlak na subjekty soc. politiky.
- Veřejné slyšení – skládání účtů z činnosti poslance či politika.
Nástroje sociální politiky se člení na základě několika hledisek:
a) hledisko času a perspektivy"

Práce je částečně kompilačního charakteru - jedná se především o kapitoly 3.5, 4.4.6., 4.4.9., 4.5. a 4.5.1..